Článek
Naposledy jsem navštívil Národní divadlo v roce 2006. Byl jsem inscenací Naši furianti natolik znechucen, že jsem dalších dvacet let do ND ani nepáchl, ba dokonce ani nešel kolem.
Dvacet let je dost dlouhá doba, aby člověk někomu odpustil i mnohem větší svinstva, než jakým byli tehdejší Naši Furianti.
Po dvaceti letech jsem se tedy znovu vypravil do Národního divadla, tentokrát na Paní Bovaryovou v režii divadelníka, jehož jméno mi naprosto nic neříkalo, protože se dle všeho jedná o příslušníka nastupující režisérské generace.
„Budiž mu to odpuštěno!“ řekl jsem si velkoryse po přečtení jeho jména v programu.
Ovšem když se zvedla opona a já uviděl poprvé scénu, jsem hned věděl, že je všechno špatně.
„To přece není scéna ke skutečné paní Bovaryové!“ poznal jsem hned, že to, co vidím na jevišti, nemá nic společného s Paní Bovaryovou.
A jak to začalo, tak to i pokračovalo.
„To přece není skutečná Ema Bovaryová!“ napadlo mne hned, když se na scéně objevila postava Emy Bovaryové.
„To přece není skutečný Karel Bovary!“ napadlo mne totéž, když se na scéně objevila postava paroháče Karla Bovaryho.
„To přece není skutečná tchyně Bovaryová!“ napadlo mne zase, když se na scéně objevila postava tchyně Bovaryové.
A tak to bylo se vším, co se v představení objevilo, nic z toho nemělo ze skutečnou paní Bovaryovou nic společného.
Přes to všechno jsem však hlediště Stavovského divadla neopustil předčasně. Naopak seděl jsem ve své lóži i po skončení představení, doufaje, že se opona znovu zvedne a tentokrát se na jevišti odehraje skutečná Paní Bovaryová.
Ale opona se pořád nezvedala a tak jsem svoje čekání ve tři hodiny ráno přece jen vzdal a zvedl se k odchodu ze zcela prázdného hlediště. Avšak když jsem přišel ke vchodovým dveřím, vyšlo najevo, že tyto jsou bezpečně zavřené a já se skrze ně nedostanu ven.
Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se vysoukat ven oknem dámské toalety, které bylo naštěstí dost velké, abych se jím protáhl ven do ulic noční Prahy, hlavního města České republiky.
Kdy po tomto zklamání opět zavítám do Národního divadla, opravdu netuším….
