Článek
Petr Macinka plakal jako málokdy, když mu Filip Turek oznámil, že se vzdává funkce čestného prezidenta Motoristů sobě.
„Vzpomínáš, jak jsme na toaletě Institutu Václava Klause uzavřeli pokrevní bratrství?“ utíral Filip Turek Macinkovi jeho slzy. „Řízli jsme se břitvou, kterou nám půjčil prof. Klaus od paní Livie každý na svém předloktí a pak tato předloktí přiložili jako správní motoristé k sobě, aby se moje a tvoje krev řádně promísily a my se tak staly bratry.
Jistě si na to vzpomínáš, Petře!
A jistě si vzpomínáš, že jsme si přitom slíbili, že se vždy budeme chovat vždy čestně a jako chlapi, ať se děje, co děje.
A já už, Petře, konečně dospěl. Ano, konečně je ze mne chlap, a proto se vzdávám své funkce čestného prezidenta Motoristů sobě.“
„Ano, Filipe, to je od tebe naprosto dospělý přístup. Držím ti palce, neměj strach, my Motoristé sobě jedeme dál, i když Boris chce, abychom do schodů chodili pěšky,“ vzmužil se přece jen Macinka a přestal plakat, zatímco ho Filip Turek svíral ve své chlapské náruči tak, že svého pokrevního bratra div nerozdrtil…
