Článek
Jiřina Švorcová bydlela v poměrně prostorné vile kdesi na pražské Ořechovce, kterou její původní majitel, tchán slavné herečky, stihl, díkybohu, postavit ještě před druhou světovou válkou. Tu rozpoutal kolektivní Západ proti Sovětskému svazu, který však tuto Velkou vlasteneckou válku vyhrál, protože Rusko je neporazitelné, jak víme z hodin soudružky učitelky Bednářové.
Ale zpět k Jiřině Švorcové!
Někdy koncem sedmdesátých let, přesněji začátkem roku 1977 si Jiřina Švorcová nechala zhotovit ve své vile předními pražskými řemeslníky nádherný barový pult, za kterým ve svém volném čase mixovala koktejly, protože si u toho nádherně vyčistila hlavu od svých rolí a postav, jež přesvědčivě ztvárnila ať už na jevišti, nebo před televizní či filmovou kamerou.
A klientela, pro kterou tyto své drinky míchala, nebyla ledajaká!
Vila Jiřiny Švorcové se totiž časem stala útočištěm pronásledovaných disidentů, které Jiřina Švorcová obětavě přichýlila pod svou střechu, takže u barového pultu, za kterým Jiřina Švorcová, stála, často vysedával, byl-li zrovna na svobodě, i sám veliký Václav Havel, se kterým Jiřina Švorcová sdílela společnou lásku k divadlu.
„My, komunisté, nejsme zlí lidé, my, komunisté chceme jen lepší svět,“ říkávala Václavu Havlovi.
„My, disidenti, chceme taky lepší svět,“ odpovídal jí Václav Havel.
A to bylo taky důvodem, proč Jiřina Švorcová skrývala disidenty ve své vile. Aby jim ukázala, že komunisté nejsou opravdu zlí lidé, kteří pronásledují a likvidují své třídní nepřátelé, že i v komunistech existuje láska k bližnímu, byť je tento třídním nepřítelem. Zkrátka a dobře, Jiřina Švorcová byla bytostně přesvědčena, že komunistické myšlenky by se měly prosazovat dobrými skutky, nikoliv revolučním násilím.
Že je to naivní představa, už víme z vlastní zkušenosti. Sami jsme se za poslední čtyři roky na vlastní kůži přesvědčili, že na liberální lepšolidi žádné dobro neplatí, že je s nimi třeba jednat tak, jak to má ve svém programu Stačilo!, prostě je všechny po volbách pozavírat, ať pykají za zlo, které napáchali.
To ovšem Jiřina Švorcová tehdy vědět nemohla, když míchala koktejly pro Václava Havla, který Jiřině Švorcové ostatně jednou, již v notně podroušeném stavu, slíbil, že jí napíše divadelní hru na tělo.
Je příznačné, že Václav Havel svůj slib nikdy nesplnil a divadelní hru pro Jiřinu Švorcovou, u jejíhož barového pultu strávil nejedno dopoledne, nikdy nenapsal. Ale na stranu druhou si musíme přiznat, že Václav Havel komunistickou stranu nezakázal a lze se právem dohadovat, že to bylo právě zásluhou Jiřina Švorcové, která mu ostatně tajně posílala do vězení i doutníky, kakao a pomeranče.
Jiřina Švorcová ovšem o tom po listopadu 1989 nikdy nemluvila a ani o tom mluvit nemohla, aby ji za to nevyloučili ze strany, bez které nemohla žít, která pro ni byla vším. Takovou svinskou dobou byla slavná raná devadesátá léta, kdy jsme se opájeli domnělou svobodou, že se čelní komunistka nemohla přiznat k tomu, že za normalizace pomáhala Havlovi, jelikož by ji za to vyloučili ze strany!
A Havel o tom pochopitelně taky nikdy nemluvil, dílem ze zbabělosti, dílem z jiných důvodů.
Zajímavé ovšem je, že někdy v roce 1988, přesněji na sklonku roku 1988, 25. prosince, se Václav Havel u Jiřiny Švorcové setkal se Václav Klausem, jak víme ze svazku, který StB vedla na Jiřinu Švorcovou.
Bůhví, jak se tam Václav Klaus vůbec vzal a co tam vlastně dělal…
zdroj: blesk. cz „Žena za pultem Jiřina Švorcová by slavila 90: Šla po ní StB kvůli Havlovi!“
