Článek
Nejspíše ani sám Filip Turek nevěděl, odkud se pozdě večer vracel do svého, s nevšední pílí budovaného domova, který se měl jednou (aspoň měl Filip Turek takovou vizi), dostat na špičkovou úroveň,takovou, kterou se může pochlubit domov Tomia Okamury, jenž je, jak známo, už třetím nejvyšším ústavním činitelem.
„Dám si teplou sprchu, utřu se do sucha froté ručníkem a pak si přečtu nějakou moudrou knihu!“ těšil se Filip Turek, že sáhne do své knihovny a ještě si předtím, než usne, přečte několik odstavců jedné z deseti tisíc knih, které měl doma ve své knihovně od Václava Klause.
Ale osud tomu chtěl jinak…
Sotva Filip Turek odemkl těžké pancéřové dveře od svého domova, všiml si hned, že tady něco nehraje.
A to, co zde nehrálo, byly velké plastové, asi dvěstělitrové plastové sudy, plné nějaké tekutiny, zřejmě chemikálie.
Naštěstí ale Filip Turek, protože byl kdysi automobilovým závodníkem, nutno podotknout, že dosti úspěšným automobilovým závodníkem, věděl, co má dělat.
Bleskurychle sáhl po svém mobilu a než bys řekl Klaus, už volal Macinkovi: „Ty vole, já mám doma asi yperit!“
„Víš to jistě? Není to jogurt?“ ptal se Macinka na druhém konci drátu, protože byl s Filipem Turkem propojený pupeční šňůrou.
„Ty vole, jogurt to není. Je to tekutý!“ odpověděl Filip Turek.
„Jestli je to tekutý, tak to není yperit. To bude asi fosgen, my ho měli v IVK plný sklep, Jakl si to dával do piva, aby mělo větší říz,“ odpověděl Macinka.
„Ty vole, fosgen, bych poznal. Fosgen jsem prodával jako univerzální léčebný prostředek, chodily mi stovky děkovných dopisů denně,“ vyloučil Filip Turek možnost, že by šlo o fosgen.
„Tak to, ty vole, ochutnej,“ nabádal ho Macinka.
„Myslíš?“ zapochyboval Turek.
„Jo, myslím, bude to skvělá provokace,“ povzbudil ho Macinka.
„Tak jo,“ souhlasil Filip Turek a ochutnal tekutinu z jednoho plastové sudu. „Ty vole, to je mošt! Opravdickej mošt! Kde se mi doma vzalo tolik moštu?“
„Já jsem od začátku věděl, že je to mošt. Jen jsem tě potřeboval dostat tam, kam jsem tě potřeboval dostat, abych viděl, co z tebe vypadne,“ přiznal se Macinka.
„Ty vole, ale dyť to mohl bejt skutečnej yperit. Jak jsem mohl vědět, že je to mošt?“ namítl Filip Turek.
„Kdyby to byl skutečnej yperit, tak bych zmáčkl bezpečnostní tlačítko, které mám pořád u sebe a to by se pak začaly dít věci, to bys koukal!“ ubezpečil Macinka Filipa Turka.
„Takže to vůbec není nebezpečný, když je to mošt?“ zeptal se Filip Turek.
„Vůbec to není nebezpečný. Nebezpečné jsou neziskovky, ekoteroristi a novináři z Deníku N,“ odpověděl Macinka.
A tak se mohl Filip Turek bez obav umýt teplou vodou, utřít se do sucha froté ručníkem a pak si před spaním přečíst pár odstavců z knihy prof. Václava Klause, o němž dokonce psal i svou legendární diplomku na vysoké škole, kterou sám vystudoval…
