Článek
„Tak co, jak jsi pořídil v té Americe, Vláďo? Dají nám zbraně, abychom mohli pokračovat ve válce, a tak udělali radost českým vlastencům, protože budou mít zase pravdu, jelikož kdybychom se vzdali, byl by už dávno mír a zbytečně by neumírali ruští vojáci, kteří proti nám brání svoji svatou ruskou vlast?“ ptá se manželka Zelenského, když ten přiletí domů z Ameriky, a pak ještě dodá, „jo, ale sundej si napřed tu mikinu, ať ji můžu konečně oprat.“
Zelenskyj si teda napřed sundá mikinu a říká: „Poslat tam místo mě Babiše, vyšlo by to na stejno. Američani nejsou ještě na mír připraveni, chtějí těžit naše suroviny, i když je budou bombardovat Rusové.“
„Hlupáčci, oni byli vždy hlupáčci,“ odfrkla si Zelenského manželka a dala manželovu mikinu do pračky, „ani není moc špinavá, jen na zádech máš nějaký flek, vypadá jako od krve.
Vybodněme se na nějaké Američany a dejme ty naše suroviny Číně!“
„Myslíš?“ zamyslel se Zelenskyj.
„Jo, myslím, že na ten flek bude stačit hodinový program,“ přikývla Zelenského manželka a pokračovala, „jedině Čína může zastavit válku během čtyřiadvaceti hodin. Nechtěli naše suroviny v Americe, dobře jim tak, budou muset kupovat naše suroviny od Číny.
Kdo chce kam, pomozme mu tam!
A pak, když to podepíšeme s Čínou, už nebudeme pro soudružku Konečnou sprostí banderovci, kteří rozpoutali válku, ale její milovaní soudruzi.
Tak co, Vláďo, myslíš, že hodina bude stačit?“
„Myslím, že jo. Není to krev, ale kečup, protože u nás žádná válka přece není,“ přikývl Zelenskyj a šel podepsat dohodu o surovinách s Číňany.
„Jo, a nezapomeň na Krym, že jim ho celý pronajmeme!“ volala za ním ještě jeho žena.
„Neboj, nezapomenu, že jim ho celý pronajmeme!“ volal Zelenskyj na svou ženu.
Neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin od podpisu smlouvy o těžbě surovin mezi Ukrajinou a Čínou a Putin i s Peskovem shodou okolností vypadli z okna.
Vyšetřovatelé z FSB pak při vyšetřování došli k jednomyslnému závěru, že se nejspíše jedná o nešťastnou náhodu…
