Článek
Petr Macinka byl sice v Ankaře bez Filipa Turka, ale i tak si to užíval.
Začalo to hned, když se ubytoval v jednom z mnoha ankarských hotelů. Hotel to byl docela luxusní, jenže zrovna v Macinkově pokoji byly štěnice, které se nebohého muže pustily hned, sotva ulehl do postele, aby vyzkoušel, jestli je matrace stejně měkká jako v manželské posteli prof. Václava Klause.
Nebylo pochyb, že jde o sabotáž ze strany Hradu, protože prezident je bývalý komunistický rozvědčík. Rozzloben tím, že prezident dělá ze summitu festival politické písně, vypravil se Macinka na ředitelství hotelu, aby příslušná místa informoval o této sabotáži.
A jak tak Macinka kráčí po chodbě hotelu, doběhne Macinku nějaký člověk.
„Á tady jste! Všude vás hledám!“ řekne mu skvělou americkou angličtinou, protože je to americký zbrojař. „Potřebuji vyleštit boty! Ale rychle! Za chvíli mám důležitou schůzku s českým prezidentem! Jste přece čistič bot! Dám vám za to dvacet dolarů!“
„Ano, jsem čistič bot!“ přikývne Macinka, protože se v Institutu Václava Klause něco načistil bot.
„Rychle, rychle! Jde o miliardové obchody, prosím!“ naléhá americký zbrojař.
Macinka si rychle klekne na zem a začne svým jazykem leštit americkému zbrojaři jeho boty. Za tři minuty je s tím hotový a zbrojaři se boty lesknou jako zrcadlo.
Zpráva o šikovném čističi bot se rychle rozletí po celém summitu a tak se Macinka v Ankaře nezastaví, každý se chce setkat s Macinkou ještě předtím, než se setká s prezidentem Pavlem, aby měl vyleštěné boty.
Jen jedinému Trumpovi vyleštila boty paní Monika…
