Článek
Bylo vedro, jaké ani staří kocouři, kteří se tak rádi vyvalují na sluníčku, nepamatují. Všichni byli zalezlí v nějakém stínu, odkud je nenapadlo vystrčit ani vousy, protože nebyli blázni. Lidem se vypařovalo pivo ze sklenic ještě dřív, než je odporně zteplalé stačili vypít.
Ale nejhůře na tom byla auta. Vyhnána do ulic svými nemilosrdnými majiteli na to nejprudší slunce, mačkala se v těsných ulicích, bezmocně a bez vůle postávala v nepředstavitelně dlouhých kolonách, kde se nebylo kam schovat před pekelným žárem, který se do nich opíral vší silou.
Ani dobytek hnaný na jatka kopanci a údery rozzuřených lidí netrpí tak, jako mlčky trpěla auta ve sluneční výhni, která byla pekelnější a pekelnější, zatímco nelítostní a bezcitní majitelé těchto aut si hezky hověli v jejich klimatizovaných útrobách, nemajíce se svými dopravními prostředky nejmenšího slitování.
Bylo vedro, jaké ani staří kocouři, kteří se tak rádi vyvalují na sluníčku, nepamatují. Ale přesto se našel jeden jediný spravedlivý člověk, který byl přes toto vedro oblečený v nádherném norkovém kožichu, i když někteří lidé tvrdili, že je to lež, protože to není norek, ale činčila.
Jisté však je, že se tento člověk oblečený v kožichu právě nacházel v Institutu Václava Klause, kde už dávno zrušili jakoukoliv klimatizaci na důkaz toho, že žádná, ale opravdu žádná klimatická změna neexistuje, protože to jsou všechno jen taková falešná slovíčka.
Institut Václava Klause tak připomínal peklo a proto není divu, že tím člověkem, který byl navlečený do kožichu byl sám Petr Macinka, jemuž nošení kožichu, lhostejno v jakém ročním období, dělalo náramně dobře, i když musíme na jeho obranu říct, že tentokrát měl kožich, ať norkový, nebo činčilový, oblečený na docela holém těle, jelikož jindy míval na sobě ještě dámské spodní prádélko, s jehož výběrem mu pomáhala paní Livia.
Ovšem ne tak prof. Václav Klaus, který se choulil u Macinkových nohou, protože ten měl na sobě jen bederní roušku, evidentně už několik dní, ne-li týdnů, nošenou a proto i pochopitelně nepranou.
Co ti dva, tak odlišně oblečení muži dělali?
Hráli si tak, jak si mohou hrát jen dva dospělí muži.
„Přiznej, že žádná klimatická krize neexistuje!“ nařídil Macinka v kožichu Klausovi a švihl ho elegantním bičíkem z ještěrčích ocásků, který mu daroval Filip Turek, jenž ho i vlastnoručně upletl.
„Přiznávám, žádná klimatická krize neexistuje, má Venuše v kožichu!“ slastně zaúpěl Klaus.
„A teď si vyskoč k paničce pro medaili za Zásluhy v diplomacii!“ švihl Macinka opět Klause svým bičíkem a v ruce se mu opravdu zatřpytil nějaký plíšek.
„Ó, má Venuše v kožichu!“ začal Klaus skákat po tom třpytivém plíšku jako pejsek, který rozveseluje svoji paničku, když skáče po pamlsku.
No, byla to náramná bžunda, jak se ti dva bavili, zatímco staří kocouři nevystrčili vousy ze stínu.
Až vám bude zase někdo, Česká televize nebo nějaký progresivistcko-liberální aktivista placený Bruselem, Fyjalou a poradci prezidenta, bulíkovat něco o klimatické změně, nevěřte mu.
Macinka v kožichu švihající bičíkem Klause je nejlepším důkazem toho, že nic takového neexistuje, protože kdyby existovalo, tak by už staří kocouři dávno vzali roha…
