Článek
Historie našeho národa je plná falešných mýtů, respektive celá historie českého národa je jeden velký falešný mýtus, který však o to pečlivěji pěstujeme ve svých hlavách. A běda tomu, kdo tento mýtus nějak zpochybní! Takový člověk je hned hrubě napaden všemi, kdo tomuto mýtu o velikosti, statečnosti a významu našeho národa uvěřil!
Jedním z takových mýtů, i když nutno přiznat, že vcelku neškodným, je mýtus o písni Bratříčku, zavírej vrátka, jejímž autorem není nikdo jiný než, dnes už trochu pozapomenutý, Karel Kryl. Tento národní mýtus tvrdí, že tato píseň je osobitou a bezprostřední reakcí Karla Kryla na 21. srpen 1968.
Ale je tomu skutečně tak?
O tom, že tato píseň není tím, za co ji oficiální hagiografie Karla Kryla prohlašuje, totiž kvintesencí masového protestu národa proti srpnové invazi (protestu ovšem značně bezzubého, který je vydáván za jednu z největších hodin našeho zbabělého národa) svědčí už hned její první verš.
„Prší a venku se setmělo…“, zpívá Karel Kryl ve své, na českém venkově svého času takřka zlidovělé, písni.
Ovšem 21. srpna, respektive 20. srpna, kterýžto den byl předvečerem sovětské invaze, vůbec nepršelo a to na celém území tehdejšího Československa, jak mi potvrdili všichni pamětníci, se kterými jsem se o tom bavil už v osmdesátých letech minulého století.
20. i 21. srpen byly velmi, snad až abnormálně slunečné dny a toto slunečné počasí přetrvalo dle historických pramenů minimálně do půlky září.
To znamená, že Karel Kryl ve své písni Bratříček vůbec nezpívá o událostech spojených s dvacátým prvním srpnem 1968 n.l., protože kdyby tak tomu bylo, neupozorňoval by ve své písni na to, že prší.
Ostatně kdyby skutečně pršelo, byla by srpnová invaze velmi pravděpodobně neúspěšná. Protože rozvodněné řeky, především pak Odra a Labe na svém horním toku, by spolu se silně rozbahněnými cestami výrazně zpomalily postup invazních vojsk, takže by se stačil zformovat ozbrojený odpor pod velením západních agentů v ČSLA.
„O čem tedy zpívá Karel Kryl snad ve své nejslavnější písni, která dala vzniknout mýtu o neohroženém bardovi, který se staví s kytarou v ruce do cesty sovětským tankům?“ zní vcelku logická otázka, kterou si musíme položit, chceme-li se dozvědět, pravdu.
Tuším, že vím, o čem Karel Kryl v Bratříčkovi zpívá.
Píseň Bratříčku, zavírej vrátka je ve skutečnosti proroctvím, proroctvím o to temnějším, jelikož naplněným, proroctvím, prostřednictvím, kterého chtěl Karel Kryl varovat před nebezpečím, které na nás číhalo v, tehdy ještě poměrně vzdálené, budoucnosti.
Vzpomínáte si na den 12. března 1999?
Tehdy, doslova jen pár dní před jarní rovnodenností, lilo jako z konve. A právě v ten den, takřka na chlup přesně šedesát let poté, co do našeho zemského ráje napochodovala nacistická vojska, jsme vstoupili do NATO.
Už chápete, před čím náš Karel Kryl ve svém proroctví, které se začíná tím, že prší, varoval?
Ano, varoval nás před vstupem do NATO, čímž se porušil slib, který dal Západ Rusku, což je jedna z prvotních příčin nynější svaté války, kterou vede Rusko proti Západu, jenž si nás proti vůli Ruska, které nás osvobodilo od nacistů, přivlastnil a tak nás vyrval z lůna naší slovanské pravlasti, odloučiv nás od našich slovanských bratří (odtud pramení i základní motiv Krylovy prorocké písně).
Před tím, před touto zradou nás Karel Kryl ve své písni varoval. A my jsme tohoto proroctví, ke své škodě, jako mnohokrát ve své historii, nedbali, a proto jsme tam, kde jsme, a nejsme tam, kam od věků patříme, jsouce od své skutečné vlasti a od bratrského ruského národa odděleni novou železnou oponou…
A Karel Kryl to věděl, protože Karel Kryl věděl všechno!
