Článek
Vždy, když se Macinka probudí, jeho žena na něj upře vyčítavý pohled.
„Dělám, co můžu, fakt! Není to moje vina, že komunistický rozvědčík nadal Filipovi šanci, aby si to odpracoval!“ okamžitě vysype ze sebe Macinka a dá před sebe instiktivně ruce.
„Jak dlouho bude ještě muset Filip čelit tý trapný nejistotě? Slíbil jsi, že do Vánoc bude ministrem!“ prohlásí naštvaně Macinkova žena!Umíš jen slibovat a skutek utek! Filip chodí jako bez duše a ty se na to klidně dívaš a neuděláš nic navíc. Tebe prostě štve, že nejsi blonďák jako Filip a žes nevyhrál žádnej závod!
Na tebe lidi kašlou, bez Filipa by ta tvoje strana byla, víš kde!“
„Sejdu se s Babišem, zatlačím na něj! Řeknu mu, že když nebude Filip ministrem, tak mu tu jeho vládu položím a on půjde bručet. Přísahám, jenom mě nebij, prosím!“
„Lžeš, lžeš jako vždycky. Nehneš pro Filipa ani prstem tobě to vyhovuje, že jsi na dvou ministerstvech, že se můžeš chlubit, jak jsi důležitej. Ale mně se tvoje kecy už hnusí! Slyšíš, hnusí se mi!“ šeptá Macinkova žena, aby nevzbudila sousedy.
A když potom Macinka vstane z postele, má pod okem monokl a bude ho tam mít tak dlouho, dokud nebude Filip Turek ministrem jedno čeho, ale ministrem…
