Článek
Maršál Koněv byl z celé své čisté duše proti válce, miloval mír tak, jako miluje mír každý ruský důstojník, který je už z principu tolstojovcem, protože i Tolstoj byl kdysi ruským důstojníkem.
Proto vždy maršál Koněv, když ztratil nějakou divizi, hořce plakal, hlavu zabořenou do svého kavalce, který se většinou nacházel, jak je tomu u ruských maršálů zvykem, na nějakém improvizovaném polním lůžku, úzkém tak, že se na něm stěží vyspal jeden jediný člověk.
Když se blížil konec svaté Velké vlastenecké války proti nacionálně socialistickému Německu, někdejšímu sovětskému spojenci, tak se maršál Žukov psychicky zhroutil, protože už měl dost toho vraždění nevinných lidí, už se nemohl dívat, jak nevinní sovětští vojáci, jejichž ruce byly obtěžkány ukořistěnými hodinkami, zbytečně prolévají svoji krev.
A tak maršál Koněv zavolal přímo do Kremlu soudruhu Stalinovi: „Soudruhu Staline, chci s vámi mluvit ohledně míru. Berlín je dobyt, pomsta vykonána! Ušetřeme životy našich prostých sovětských lidí! Ať Prahu osvobodí Američani, ať taky prolijí svoji krev, jako jsme ji prolévali my, to znamená především Rusové!
Nedokážu už poslat naše chlapce do boje, když už všichni mají hodinky, které si chtějí přivézt k nám do Sovětského svazu, a jsou to dobré hodinky, věřte mi!
Dejte mi, soudruhu Staline, prosím rozkaz, abych zůstal v Německu, vyraboval tady, co se dá, a tak ušetřil životy našich vojáků!“
Ale soudruh Stalin neměl, díkybohu, žádné pochopení pro chcimírovské choutky maršála Koněva.
„Soudruhu maršále,“ řekl Stalin rozvážně a pomalu do sluchátka, které držel, jak měl ve zvyku, v levé ruce, „Moskva je třetí Řím, a Praha je druhá Moskva, proto je Praha každému ruskému vojáku drahá jako jeho sovětská vlast a její vláda. Buď osvobodíte Prahu, nebo budete popraven.
Dávám vám rozkaz, soudruhu Koněve, že při osvobození Prahy musí padnout co nejvíce našich vojáků. Zařiďte se podle toho, jak dokážete. Soudruh Berija už v tomto ohledu vydal rozkazy jednotkám NKVD, za každých deset zastřelených rudoarmejců dostanou jejich příslušníci jedny německé hodinky.
Přeji vám dobrou noc, soudruhu Koněve.“
A tak maršálu Koněvovi nezbylo nic jiného, než Prahu osvobodit. Naštěstí pro něj byla většina vojáků, kteří při osvobozování padli, střelena do zad, a tak byl rozkaz soudruha Stalina splněn a my jsme se dočkali svobody, která vždy přichází z Východu…
