Článek
Když svatého Josefa porodní bába konečně pustila do chléva, ve kterém jen před malou chvíli přišlo, počaté z ducha svatého, na tento svět novorozeně, v němž se Bůh, třebaže jen dočasně, stal člověkem, byl nebohý senior celý bílý.
„Bože, tam je čina! Není na krok vidět, jak tam chumelí!“ vydechl s úlevou a jal se prokřehlými prsty vyhrabávat ze svých prošedivělých vousů chuchvalce sněhu.
„Já už jsem taky na světě nějaký ten pátek, i když ještě nejsem tak stará, jako Metuzalém, nebo Sára, Abrahamova žena, když ji Bůh ráčil obtěžkat. Ale nic takového nepamatuji! Vidím to poprvé v životě, že z oblohy padá zmrzlá voda, a že je všechno kolem bílé a člověka zebou nohy i ruce.
Co to, může, probůh jen znamenat? Tato kalamita, kvůli které se zastavil život, vždyť i já jsem sem sotva došla!“ kroutila nechápavě hlavou porodní bába.
„Taky jsem nikdy nic takového neviděl. Ani v Tóře se o ničem takovém nepíše, jen na poušti kdysi padala z nebe mana, ale o zmrzlé vodě tam není ani čárka,“ třásl se Josef, protože mu byla pořád zima, vždyť čekal venku v té vánici skoro dvě hodiny, než se svatý porod skončí.
„Jen, aby to nebylo nějaké znamení! Jako že přijde konec světa!“ otřásla se i porodní bába.
„Dejte pokoj, s koncem světa! Zrovna teď, když mi zvýšili důchod!“ mávl rukou svatý Josef.
„Už je to tak! Je to znamení, bude konec světa! Je to Boží trest za to, že Římané znesvětili Jeruzalém, když v něm vybudovali kanalizaci.
Kdo to kdy viděl, svaté město plné stok!
A teď nás za to Bůh potrestá!“ sýčkovala porodní bába.
„Předpovídali, že bude bláto, a teď tohle,“ odplivl si Josef.
„A možná to není znamení, že bude konec světa, ale je to rovnou konec světa! Vždyť té zmrzlé vody napadlo tolik, že se ani nikam nedostaneme. Člověk udělá sotva krok, a hned do toho zapadne až po kolena!“ lamentovala porodní bába.
Jenže v tom se rozplakalo novorozeně, ve kterém se Bůh stal člověkem. Právě se napilo maminčina mleziva, a teď mu byla ve chlévě zima, protože nemělo na sobě žádný svetr.
„Dáme ho do jesliček, ať ho hovádka zahřejí,“ věděl si hned sv. Josef rady, ale pak se zarazil. „A co to vlastně je?“
„Je to kluk jako buk! Celej táta!“ odpověděla porodní bába a už brala prvorodičce novorozeně, aby jej dala do jesliček.
A venku sněžilo, a sněžit přestalo až za dva dny, kdy konečně skončily Vánoce a sníh mohl zase roztát, protože Vánoce na blátě, to vám, lidi, vlastně ani nejsou pořádné Vánoce…
zdroj: seznam. cz Meteorologové už mají o bílých Vánocích celkem jasno - Novinky
