Článek
Ani ne dva týdny po maturitě, bylo mi právě devatenáct let, mi rodiče jasně naznačili, že je nejvyšší čas, abych si pořídil vlastní auto a přestal si půjčovat to, ve kterém mne ještě docela nedávno vozili ráno do školy.
Co teď?
Byl jsem zničehonic hozený do vody a měl jsem plavat.
V devatenácti ještě spousta lidí neví, co chce v životě dělat, natož, aby věděla, jaké chce auto.
Dnes to možná tak fatálně nevypadá. Ale je potřeba uvědomit si, že v těch časech, kdy jsem měl devatenáct, byla umělá inteligence v plenkách, pokud už vůbec existovala. Dnes by mi stačilo zeptat se umělé inteligence a za tři sekundy bych věděl, jaké si mám koupit auto.
Ale tenkrát, jaké jsem měl tenkrát možnosti?
O těch možnostech, jaké mají dnes devatenáctiletí lidé, kteří se rozhodují o koupi prvního auta, se mi ani nezdálo.
A rodiče, kteří se se mnou už nechtěli dělit o svoje dvě auta?
Ti mě nechali na holičkách.
„Už jsi velký, máš svoji hlavu, nebudeme ti radit. Byt ti koupíme, ale auto si musíš vybrat sám!“ dali mi jasně najevo, že s jejich pomocí nemám počítat ani náhodou.
Co jiného mi teda zbývalo, než si koupit Hummera, protože to byla ta nejlepší sázka na jistotu?
A já si ho skutečně koupil.
Koupil jsem si v devatenácti jako svoje první auto Hummera a byla to dobrá volba.
Tento mi, a potom i mé vlastní rodině, kterou jsem si časem založil, věrně a spolehlivě sloužil celých dvacet let, než jsem ho dal do šrotu, protože by se mi už nevyplatilo jít na STK.
A tak mám, ve svých padesáti letech, teprve druhé auto. Tímto druhým autem je litrová Fabia Junior, kterou jsem si koupil hned po Hummerovi sice už jako trochu ojetou, ale zato v perfektním stavu. Tuto Fabii máme už takřka jedenáct let a nedáme na ni dopustit. Své nástupnické role po Hummerovi se ujala víc než skvěle, nejvíc na ní oceňuji to, že se její zpětná zrcátka dají sklopit.
Nechci to zakřiknout, ale zatím to vypadá, že by nám tato Fabia s naprosto směšnou spotřebou mohla vystačit taky dvacet let, protože ji vždy na noc přikrývám igelitem, který zatížím kameny, aby ho neodfoukl vítr.
A opravdu se, za celých těch skoro jedenáct let nestalo, abych ráno tento igelit nenašel. Jenže se už začíná trochu trhat, víc jak dva, nebo tři roky, myslím, už nevydrží, takže se Fabie možná zbavíme trochu dřív.
Až se igelit, kterým na noc přikrývám Fabiu, roztrhá úplně a bude už nepoužitelný, dáme Fabiu zešrotovat a koupíme si nové auto a tentokrát to bude elektromobil. Jak se tak doma o tom už začínáme bavit, vypadá to nejspíše na Cybertruck pro jeho nulové emise…
