Článek
Oslava narozenin Václava Klause, génia, který se ve světě rodí jednou za pět set let, a u nás dokonce jednou za deset tisíc let, byla v plném proudu. Oslavenci se třpytila na hrudi medaile pro nejvýznamnějšího světového státníka, kterou dostal od Macinky a fronta gratulantů se táhla až za obzor, přičemž mezi nimi nechyběli ani kočovníci.
„Ani Hácha nebyl takový sportovec!“ tetelila se dojetím paní Livia nad tím, kolik lidí si vzpomnělo na to, že její manžel slaví narozeniny.
Vrcholem narozeninové oslavy bylo laudatio Petra Macinky, při kterém se ministr zahraničí sám doprovázel na dvoustrunnou, speciálně pro tento účel Filipem Turkem v jeho moštárně sestrojenou kytarou.
„Náš milovaný profesor Václav Klaus je víc než Michalengelo! Náš milovaný profesor Václav Klaus, bývalý zaměstnanec ČSBS a Prognostického ústavu, je duchovní otcem moderního českého politického systému, který miluje polemiku!“ oslavoval Macinka duchovního otce českého národa, přičemž mu vokály dělali Jakl s Vajglem.
Macinkova slova byla upřímná tak, jak jen mohou být upřímná slova Syna, který miluje svého Otce.
Ale nikdo nemohl přehlédnout, že prof. Václav Klaus zuřivě kroutí svou hlavou na znamení nesouhlasu.
„Ne, ne! Já nemiluji polemiku! Já miluji bezvýhradný souhlas a bezvýhradný respekt k mým přesvědčivým argumentům. Polemika s tím, co říkám, je nadbytečná,“ šklebil se prof. Václav Klaus, když v tom náhle mrtvolně zesinal a s tváří ztuhlou v příšernou grimasu ukázal za záda všech přítomných, „proboha, už je tady zase! Zničte ho, zničte ho jednou provždy!“
Všichni se otočili směrem, kterým Václav Klaus ukazoval a rovněž ztuhli hrůzou, protože spatřili ducha Václava Havla!
„Tu máš, ty prevíte jeden!“ přetáhl Macinka duchapřítomně ducha Václava Havla po hlavě svojí dvoustrunnou kytarou.
Ale nepomohlo to. Ono když přetáhnete ducha po hlavě, tak to nepomůže, ani když jste Macinka.
Všichni se rozestoupili, místo toho, aby oslavence chránili svými těly, takže duch Václava Havla mohl dojít až k našemu duchovnímu Otci.
„Co chceš? Já jsem bojoval na barikádách a ty ses každý den umýval teplou vodou!“ zasípal falešný profesor Klaus.
„Přivedl jsem ti tu Bohdalku, jak jsi chtěl,“ usmál se Václav Havel a opravdu se ukázalo, že duch Václava Havla přivedl i Bohdalku.
Ale prof. Klausovi to radost neudělalo, že konečně přišla Bohdalka.
„Do roka a do dne tě vyzývám na Boží soud!“ chtěl prof. Václav Klaus vykřiknout na ducha Václava Havla, ale už nevykřikl, protože mu vědomí zalili hustý a odporně lepkavý fialový hnus…
