Článek
Tomio Okamura nemočil často.
Vlastně mu bohatě stačilo, když močil jen jednou denně. To se naučil v dětském domově a teď se mu to náramně hodilo. Mohl díky tomu, už jako předseda Sněmovny, řečnit nepřetržitě celého hodiny, aniž by musel tok svých myšlenek násilně přerušovat odskočením si na nejbližší toaletu.
Ale především, to byla ta hlavní výhoda, mohl močit doma, hezky v klidu, ve svém vlastním domě, jehož vybudování stálo Tomia Okamuru nemálo potu, nemálo krve a konec konců i slzí. A když můžete močit hezky doma v klidu, ve svém vlastním domě a ne na nějaké cizí toaletě, je to vždy obrovské plus.
Však si to taky Tomia Okamura náramně pochvaloval, když každému poslanci za SPD vždy při schůzi poslanci zdůrazňoval, a Rajchlovi obzvláště: „Musíme zabránit válce, protože já už bych se jinde než doma vymočit nedokázal, taková je to paráda!“
A tak za celý boží den, co je ve svém úřadě, Tomio Okamura nemočí, šetří si všechnu svoji moč na doma. A když večer přijde domů, řádně a rozvážně se odstrojí, potom se převleče do slavnostního kimona a jde si sednout na záchod, protože to se naučil zase v Japonsku, močit v sedě.
A tak sedí Tomio Okamura v kimonu na svém záchodě a močí hezky v sedě. Zlato, ze kterého je záchod vyrobený, Tomia příjemně studí do hýždí a navozuje v něm příjemný stav duševní pohody. To zlato je ze zlatých zubů Ukrajinců, kteří se u nás schovávali před válkou a proto je zřejmé, že k němu Tomio Okamura přišel zcela legálně, že si ho někde nenakradl.
„To je paráda to zlato,“ pochvaluje si Tomio Okamura svůj zlatý záchod a když budeme všichni jako on, i my všichni budeme mít doma taky záchod ze zlata.
