Článek
Evu Toulovou známe dobře. Je totiž z naší vesnice, její kozy se pasou hned vedle těch našich.
Můžeme potvrdit, že je to spořádané a pořádné děvče, určitě se netahá s mládenci, to bychom jistě věděli, vždyť si tady u nás na vsi všichni vidíme nejen do talířů, ale i do postelí.
A je taky šikovné děvče, protože si všechny šaty šije sama.
Vždy když si ušije nějaké nové, přijde se nám v nich ukázat a zeptá se: „Co, myslíte, můžu se v nich ukázat, nebudu vám v nich dělat ostudu?“
S obavami se na nás podívá, ale my ji uklidníme: „Jakoupak ostudu, holka zlatá? Vždyť bradavky jsou dnes vidět kdekomu!“
A že naše Evička točí filmy?
Co je na tom špatného, vždyť Fellini nebo Zdeněk Troška taky točí filmy!
A jsou snad proto horšími lidmi?
Holku to baví, a to je hlavní!
Když za námi přijde, jestli bychom ji na nějaký film nedali peníze, rádi ji vyhovíme. Je dobře, když lidi tady u nás na vesnici dělají něco tvůrčího, však se holka i tak dost nadře při okopávání řepy.
A když je film hotový, Eva nám ho pustí v kulturáku a my se na něj díváme a jsme rádi, že kultura u nás na venkově ještě nezemřela.
A pokud je to něčí zásluha, tak je to především zásluha Evy Toulové od nás z vesnice, že i my venkované jsme stále ještě kulturní lidé, takže vzkazujeme tímto všem těm rádoby kritikům:
„Na Evu Toulovou nám nesahejte, sic se se zlou potážete, když k nám někdy zavítáte!“
