Článek
Káťa se cítila opravdu báječně. Všude kolem ní bylo plno nádherných a skvělých konzervativních lidiček, kteří stejně jako ona, nijak neskrývali svůj vrozený odpor k Evropské unii a k evropské vrchnosti, jež vede Evropu k totální záhubě!
„To jsou nádherní lidé! Mít v Evropě takovou vrchnost, tak se mají naši lidi jako v ráji! Měli bychom svobodu i levný plyn, kdežto teď nemáme ani svobodu, ani levný plyn! A jak jsou tradiční a konzervativní! Stejně jako my v redakci našeho konzervativního deníku To!
Ještě, že mě sem soudruh redaktor Stoniš poslal!“ plesala Káťa, kdykoliv se na oslavě Dne vítězství nad liberálním fašismem, který tradičně uspořádala ruská ambasáda, rozhlédla kolem sebe a uviděla všechny ty skvělé a nádherně, konzervativně ukotvené lidi.
„Líbí se vám u nás, Káťo?“ zeptal se jí sám ruský velvyslanec, velmi galantní a především mužný muž, takže Káti velmi připomínal soudruha šéfredaktora Stoniše. „Dáte si ještě šampaňské? Nebo raději vodku? Můžete si dát obojí, jste naším váženým hostem, paní Káťo.“
„Ano, velmi se mi tady líbí, Vaše Blahorodí. Vaše upřímnost, vaše srdečnost to je úplně něco jiného než evropská vrchnost!“ přikývla Káťa, ale najednou ztuhla hrůzou, „tam! To není možné! Co tady dělá? Rychle ho zneškodněte, je to zahraniční agent!“
A opravdu to teoreticky nebylo možné, protože Káťa ukazovala na Petra Koláře, loutkovodiče prezidenta Pavla, agenta amerických zbrojařů, jehož účast na akci ruské ambasády byla stejně tak pravděpodobná jako účast prezidenta Pavla na summitu NATO, tedy naprosto nulová.
A aby toho nebylo málo, Kolář právě srdečně rozprávěl s prof. Klausem, který ho o něčem poučoval!
Ale v Rusku je naštěstí možné všechno.
„Ničeho se nebojte, paní Káťo. Seznámím vás s naším skvělým člověkem,“ usmál se ruský velvyslanec a jemně uchopil Káťu za její loket, aby ji přivedl k prof. Klausovi a k muži, který vypadal jako Kolář. „Dovolíte, rád bych vám představil skvělou ženu a báječnou novinářku, která bojuje za naši správnou věc.“
Ruský velvyslanec odstrčil prof. Klause a na jeho místo postavil Káťu.
„Těší mě,“ usmál se muž, který vypadal jako Kolář a políbil Káťu na ruku. „Otto von Stierlizt.“
„Káťa, novinářka z deníku TO,“ usmála se mile Káťa.
„Vám to můžu říct, vy jste náš člověk,“ usmál se i ruský velvyslanec. „Otto von Stierlitz je jedním z našich nejlepších lidí, nikdo, ani prezident Putin, nedokáže tak skrývat své skutečné úmysly jako on. . Nasadili jsme ho na prezidenta Pavla, abychom odhalili iniciátory tajných jednání o nákupu amerických zbraní, ke kterým mělo dojít na summitu NATO v Ankaře.
Díky Otto von Stierlitzovi máme důkazy o tom, že prezident Pavel chtěl v Ankaře na summitu NATO nakoupit americké zbraně za více než deset biliónů korun českých. Tyto důkazy jsme předali české vládě, která tomu na poslední chvíli zabránila a tak čeští důchodci nebudou o těchto deset biliónů okradeni. Všechny je do posledního haléře dostane Agrofert a ne američtí zbrojaři.
A to všechno zásluhou tuhle Otto von Stierlitze. Jemu vděčí český národ, že deset biliónů zůstane ve vaší zemi.“
„Jo, nikam nepojede! Už se dost narajzoval a napomlouval českou vládu v zahraničí, bude sedět doma, rozvědčík!“ zvesela vykřikl Otto von Stierlitz a vytáhl z kapsy saka papír, „a tady mám bezpečnostní prověrku!“
Všichni se vesele rozesmáli, i prof. Klaus, který dřepěl u nohy ruského velvyslance, se rozesmál.
„To jsem už viděla! V seriálu TASS je zplnomocněn prohlásit!“ rozesmála se i Káťa, která mohla na Ottovi von Stierlitz oči nechat, protože jeho podoba s přítelem po boku byla opravdu dokonalá.
Ukázalo se, že Otto von Stierlitz je velmi sympatický muž, přestože vypadá jako poradce prezidenta Pavla. Nejenže pochválil Kátiny diamantové náušnice, ale dokonce dal Káti, když se loučili ve dveřích ruského velvyslanectví, opravdickou bonboniéru.
A v tu chvíli se ukázalo velké Kátino srdce. Mohla všechny čokoládové bonbóny sníst sama, nemusela se s nikým dělit. Jenže Káťa, jako správná frontová bojovnice, běžela s bonboniérou do redakce TO, kde bonboniéru rovným dílem rozdělil soudruh šéfredaktor Stoniš.
Sobě si nadělil dva čokoládové bonbóny, ostatní dostali po jednom, tak to na frontě v první linii chodí, že velitel čety má nárok na dva bonbóny a mužstvo na jeden.
Zdroj:
Deník TO. Kateřina Lhotská: Má Petr Pavel domlouvat v Ankaře kšefty pro Koláře?
