Článek
Filip Turek na ten vytoužený okamžik, kdy bude sám o samotě s profesorem Klausem, netrpělivě čekal celý den, a když ta chvíle konečně nastala, bylo to v temném průjezdu nějakého činžáku, páchlo to tam kočičí močí, šel přímo věcí.
„Hele, pověz mi, jak to bylo ve skutečnosti s tím Listopadem? Jak to, že ses stal tak snadno, ministrem financí a potom premiérem?
A co ta transformace řízený ekonomiky v kapitalismus a volný trh?
Hele, to by mě zajímalo, já byl tehdy ještě malý dítě, a vím, jak si rodiče doma pořád lámali hlavu, jak byli bezradní, kam daj ty svý body z kupónový knížky, a nakonec to dali Koženýmu.
Bylo to rozkradení republiky bývalými komunisty dopředu připravený?
Řekni mi to, chci znát pravdu!“
Prof. Václav Klaus viděl, jak se tvář jeho mladého chráněnce chvěje nebývalým vzrušením, které v něm nejspíše vyvolala neovladatelná touha po pravdě.
Ale ještě, než promluvil, nasadil si prof. Václav Klaus respirátor, protože čpavý pach kočičí moči mohl být pro některé citlivé povahy opravdu nesnesitelný.
„Ano, listopad 1989 byl řízený,“ přikývl prof. Václav Klaus.
„Já to tušil!“ vykřikl Filip Turek a pokračoval. „Dobře si pamatuji, i když jsem byl dítě a měl jsem teprve čtyři roky, že moji rodiče našli 17. listopadu ve schránce na noviny, odebírali Rudé právo, dva svazky klíčů, které jim tam někdo. Strašně se divili, proč jim někdo hodil do schránky fungl nový, evidentně nepoužitý klíče a za týden už s nimi zvonili na náměstí!
A já s nimi taky zvonil!
Táta si mě vysadil na krk a já zvonil, a taky zpíval s Kubišovou její modlitbu. Teď bych se za to hanbou propadl, ale tehdy jsem byl dítě, nevinné dítě!
Tys mohl ve čtyřech letech stavět barikády, a já musel zvonit klíči!
Ale kdo jí řídil, tu revoluci, kdo?“
Filip Turek třeštil oči na prof. Klause, který ovšem znal odpověď na jeho otázku.
„Já. To já jsem řídil revoluci v listopadu!“ prohlásil prof. Václav Klaus a pokračoval. „Rozkradení majetku jsem připravoval od chvíle, kdy jsem nastoupil do Prognosťáku. Potřebovali někoho, kdo moc nerozumí ekonomii, tak si vybrali mě. Řekli mi, že když se to povede, tak mi dají Puškinovu cenu, jen jim musím podepsat spolupráci s KGB. A nelhali, protože Puškinovu cenu jsem opravdu dostal.
Byli tady prostě lidi, členové KSČ, kteří pochopili, že když dosadí do vlády někoho takového, jako jsem já, ke všemu svolného ješitu, tak se jim bude privatizovat jedna báseň. A to oni potřebovali, aby tady fungoval kapitalismus a oni mohli v tomto kapitalismu kumulovat svoje zisky.
Původně měla být zachována vedoucí úloha strany, mělo to být něco jako v Číně. Ale když vyšli lidi do ulic, pochopili, ti, co jsem pro ně pracoval, že žádnou stranu k ničemu nepotřebují, že jim stačím jen já jako premiér, aby to všechno mohli rozkrást. Jediný, co jsem skutečně vymyslel, bylo to, že se to bude jmenovat transformace.
Ano, já jsem otcem transformace v kapitalismus, já řídil listopadový převrat, protože není Klause, mimo Klause!“
„Proto se mi o tobě každou noc zdá! Protože seš prvotní hybatel, podstata všeho!“ zvolal nadšeně Filip Turek.
„I mně se o tobě zdá každou noc. Máš na sobě uniformu SS a nádherné vyleštěné holínky, přesně jako teď!“ vydechl prof. Klaus
„Ani nevíš, jak jsem rád, že nesloužím v ČSLA, ale v SS! Tam mě nikdo nepeskuje za to, že hajluji!“ vydechl Filip Turek.
„Jedeš, potvoro jedna!“ ohnal se prof. Václav Klaus po nějakém kocourovi, který se mu začal třít o nohy.
Ale kocour byl neodbytný, a tak ho musel Filip Turek odkopnout svoji naleštěnou holínkou.
A pak že si příslušníci SS leští své holínky jen pro parádu!
