Článek
Blížil se konec pracovního týdne a tak se Macinka zeptal svého kolegy Šťastného, co bude dělat o víkendu.
„Asi poletím někam na Blízký východ, vidím to na Dubaj, mám tam jednu garsonku a jedno 1 plus kuchyňský kout,“ odpověděl MUDr. Štastný.
„Ty jo, fakt na Blízký východ? To já půjdu jen ke Xaverovi do televizního studia, kdysi jsem mu sežral dva párky, tak se mu musím za to revanšovat,“ pokýval Macinka uznale hlavou.
„Moc se mi tam nechce, ale musím. Jsem lékař a tak jsem si to doporučil. Tamní klima působí blahodárně na moje mužství. Vždy jsem chtěl být macho jako ty, nebo jako Filip. A když jsem na Blízkém východě, tak jsem macho sám od sebe,“ přiznal se MUDr. Štastný, proč se chystá na Blízký východ. „Jo a taky tam chci nabrat nějaké zkušenosti pro pořádání zimní olympiády, protože se budu vracet přes Milán.“
„Ty chceš fakt jako letět zpátky přes Milán?“ podivil se Macinka.
„Jo, přes Milán. Mám takový plán. Půjdu pěšky z Dubaje do Ománu, víš, chůze je zdravá, lidi by se měli mnohem víc hýbat. Pak z Ománu poletím do Káhiry, z Káhiry do Milána, a z Milána do Prahy, kde bych měl být v pondělí večer,“ vysvětlil MUDr. Šťastný.
„Jo, takový slavnostní zahájení olympiády s bouchajícími raketami by nebylo špatný. Bude to zážitek, docela ti závidím. Taky bych si chtěl někdy vyzkoušet, jak může být takové cestování strastiplné a nepříjemné. Pěšky z Dubaje do Ománu, pak letadlem do Káhiry, z Káhiry do Milána a v pondělí večer budeš v Praze,“ zasnil se Macinka, ale potom sebou vyděšeně trhl, „počkej, ale to přece nestihneš pondělní zasedání vlády!“
„Nevadí. Jsem lékař, vystavím si neschopenku, jsem tak trochu dobrodruh,“ uklidnil stranického kolegu MUDr. Šťastný a chvatně se rozloučil, „tak já už musím letět, za chvíli mi to letí!“
A opravdu mu to za hodinu letělo…
