Článek
Jaromír Nohavica čekal na Arbatu na Puškina, protože mu chtěl ukázat jeho cenu, kterou dostal od ruského prezidenta Putina. Ale Puškin pořád nešel a tak si Jaromír Nohavica klekl na zem a začal bít hlavou o zem, aby vyjádřil úctu ruskému lidu a pomníkům vítězství nad fašisty, které byly všechny vyšší než on, protože vítězství nad fašismem je ze všech vítězství to nejdůležitější.
Tak ho našla i Natalja Nikolajevna, Puškinova žena.
„Manžel se omlouvá, ale nemá čas, musí dopsat Oněgina, a tak poslal mě, abych ho omluvila,“ vyřizuje Natalja Nikolajevna našemu největšímu básníkovi.
„To je mi líto. Chtěl jsem mu ukázat jeho cenu, kterou jsem dostal od Putina,“ povzdechne si Jaromír Nohavica.
„Tak ji ukažte mně!“ usměje se Natalja.
„To je ona! Puškinova cena!“ ukáže Jaromír Nohavica na Puškinovu cenu, kterou má na saku.
„Ta je nádherná! Celý Alexandr Sergejevič,“ rozzáří se Natalja Nikolajevna, ale potom zvážní. „Je to pravda, že jste byl spolupracovník tajné policie?“
„Ano, to je pravda,“ přikývne Jaromír Nohavica.
„Sláva Bohu, že jste byl spolupracovník tajné policie,“ vyhrkne radostně Natalja Nikolajevna, „já se modlila za to, abyste nebyl komunistický rozvědčík. Víte, já komunistické rozvědčíky nenávidím. Ale víte, co miluji?“
„Co milujete?“ zeptal se Jaromír Nohavica.
„Ananas! Miluji ananas! Ze všeho nejvíc miluji ananas!“ vykřikne Natalja Nikolajevna a vlepí Jaromírovi Nohavicovi takového hubana, až se mu ztopoří knír, takže mu nakonec ani není líto, že se nesetkal s Puškinem, ale jen s jeho ženou, Nataljou Nikolajevnou…
