Článek
Václav Klaus se bezmocně převaloval v manželské posteli tak dlouho, až nebohá manželská postel začala vrzat.
Napřed jen tiše, ale potom hlasitěji, a nakonec tak hlasitě, až to probudilo i paní Livii, která spala jako nemluvně.
„Zase ten Havel? No tak, už na něho nemysli a spi! Máš přece Puškinovu cenu!“ obořila se paní Livia na svého manžela.
Ale to, co nedalo Václavu Klausovi spát, tentokrát nebyl Havel.
„Havel ne. Turek!“ zaúpěl Václav Klaus, až se mu knírek od toho celý orosil.
„Turek? Co je s ním!“ vykřikla paní Livia a okamžitě byla na nohách, chtějíc si přes sebe přehodit vlňák, kdyby bylo potřeba kvůli Turkovi někam běžet.
„Chce do vlády! Já ho předtím varoval. Říkal jsem mu: ‚Filipe, to neděláte dobře, že chcete do vlády.‘
Ale on, že musí, že nemá na vybranou, že dluží Chladovi nějaké peníze za jaguára.
Mám strach, že to bude jeho konec a já bych ho jednou rád viděl na Hradě.
Vidět Turka na Hradě a zemřít, po ničem jiném už netoužím!“
Václav Klaus se chytil za hlavu a rozplakal se.
Ale ne tak paní Livia!
Ta skvělá dáma si hned věděla rady!
„Nebul! Už zase bulíš!“ chytla Václava Klause a zatřásla jím. „Nebul a poslouchej mě! Vzpomínáš na Schwarzenberga? Určitě si na něho vzpomínáš, protože ho nenávidíš skoro jako Havla. Ty jsi dřel v prognosťáku jako kůň, podepsal jsi to KGB a on si přišel k hotovému a ještě jim, když byl malý, taky tekla na Hluboké teplá voda!“
Václav Klaus opravdu přestal bulit, protože se mu tvář zkřivila nenávistí.
„Jo, na Schwarzenberga si vzpomínám!“ zalykal se Václav Klaus odporem.
„Když kandidoval na prezidenta, tak jsme ho, naše Klausovic rodina, odrovnali tím, že jsme upozornili na jeho tchána, který měl na tom svém hradě vystavené nacistické symboly a jak to pomohlo!
Vyhrál Zeman, se kterým si podepsal opoziční smlouvu, i díky nám, nebo hlavně kvůli nám, Klausovic rodině.
No, a teď vytáhneme něco takového na Turka, a tím ho zachráníme před vládním angažmá, aby se v klidu pošetřil na prezidentskou kandidaturu. Pro tvé řídící orgány v Moskvě to jistě nebude problém vytáhnout teď něco na Turka, něco, co ho zase tak nepoškodí, ale zabrání mu jít do vlády.
Chápeš, co po tobě chci?“
Zdálo se, že Václav Klaus to chápe, protože přikývl: „Chápu, poprosím své řídící orgány v Moskvě, zda by to nemohly zařídit, něco na Turka vytáhnout, ale zase aby ho to tak nepoškodilo pro prezidentské volby, takže nejlepší bude, když to bude něco s Romy, na to lidi u nás slyší.
Na mě a na Romy.“
„Jo, přesně tak. A teď už, proboha spi. Za motoristy můžu být ve vládě i já, protože jsem pracovala v diplomacii,“ řekla paní Livie a políbila Václava Klause něžně na čelo.
A Václav Klaus po tomto polibku usnul a spal, jako když ho kardinál Duka do svěcené vody hodí, vždyť je Václav Klaus svatým patronem české země…
