Článek
Petr Macinka byl k ruské velvyslankyni, nebohé paní Anně tvrdý tak, jak jen může být muž tvrdý k ženě.
Nejenže ji nepřivítal chlebem a solí, jak by se slušelo na slovanské bratry a sestry, ani ji nepolíbil napřed na jednu a pak na druhou tvář, ale okamžitě se na ni obořil.
„Žádám vás, milá paní beze jména, abyste okamžitě ukončili speciální třídenní operaci, kterou zcela lživě nazýváte válkou!“ hřímal Petr Macinka, jako by měl projev na folklórním festivalu ve Strážnici, „Rusko musí okamžitě obnovit svou sféru vlivu, musí se stát světovou velmocí!
Jen tak bude odstraněna příčina války, kterou je touha porazit Rusko a špatná politika Západu vůči Rusku, přesně tak, jak tuto skutečnou příčinu války na Ukrajině odhalil a ve svých mnohých knihách naprosto zcela přesně popsal prof. Václav Klaus, držitel Puškinovy ceny za šíření přátelství a míru mezi národy.
Dokud nesplníte tento náš požadavek, abyste okamžitě obnovili svou sféru vlivu a stali se opět světovou velmocí a tím zajistili mír pro nás i pro budoucí generace, budu vás totálně ignorovat!“
Nebohá paní Anna chtěla Petra Macinku ujistit, že tomu tak určitě bude, že Rusko okamžitě splní tyto požadavky nutné pro dosažení míru. Ale rozrušením ze sebe nedokázala vypravit ani slovo a tak se ani nerozloučila, když ji Turek poměrně hrubě vyváděl z kanceláře Petra Macinky, aby ji posadil do svého černého auta a odvezl na Strahov, chtěje se jí v tamních zatáčkách pochlubit svým řidičským uměním…
