Článek
Jsem důchodkyně.
Starobní.
Celý život jsem poctivě pracovala a v důchodu jsem už dobře čtyřicet let, takže můžu srovnávat.
A protože můžu srovnávat, můžu s klidným svědomím prohlásit, že za Fialy jsem se měla nejhůř.
Vždy, když za mnou přijela vnoučata, spráskla zděšením ruce.
„Babičko, vždyť vy jste úplný žebrák, vždyť vy berete úplnou almužnu! Celý život jste dřela, a teď vás Fiala okradl! A protože okradl vás, okradl i nás, protože nic nemáte a nemůžete nám nic dát!“ plakala vnoučata nad mojí bídou.
„Neplačte, Barunko, Vilíku, Jendo, i ty, Adélko, musíme se modlit a určitě zase bude líp, přijde někdo, kdo mi zvýší můj důchod, udělá ze mě zase babičku,“ těšila jsem nebohá vnoučata.
A to je to, co Fialovi nikdy nezapomenu, i kdybych žil ještě dalších čtyřicet let!
Ne, to, že okradl mě, nebohou důchodkyni když to je taky pořádné svinstvo.
Ale to, že okradl moje vnoučata, Barunku, Vilíka, Jendu a Adélku, o peníze, které jsem jim dávala!
Ukrajinci byli pro něho důležitější než vlastní lidi!
Ale už je to, díkybohu za námi, teď už zase budu žít jako člověk, teď nám důchody zase porostou, teď už vnoučata nebudou nade mnou plakat, jako plakala za Fialy, nuteláka ubohého!
