Článek
„Dáš si mošt?“ zeptal se mě Filip Turek, když jsem se zastavil v jeho pražské vyhlášené moštárně, abych se trochu ohřál, protože venku mrzlo, až mi z toho praštělo v hlavě.
„To víš, že dám mošt. Tvůj mošt si dám vždy,“ řekl jsem.
Filip Turek vzal desetilitrový kanystr, nalil mi z něj mošt do plastového kelímku a přisedl si ke stolu, u kterého seděl už nejeden zkušený sadař.
„Víš, tam v Kyjevě jsem zažil něco jako osvícení,“ začal mi Filip Turek sám od sebe vykládat a nepřestal ani potom, co jsem si usrkl mošt z kelímku. „Něco jako satori, ano, to je ten správný výraz. Víš, když ti nad hlavou hvízdá ruský Orešnik, který za pár sekund vybuchne někde poblíž, dojde ti spousta věcí.
A mně taky v tu chvíli, kdy mi nad hlavou hvízdal ruský Orešnik, došla spousta věcí.
Co mi došlo?
Došlo mi předně to, že válka na Ukrajině rozhodně nemá genocidní charakter. Vím, o čem mluvím, protože všechny znaky genocidy mělo to, co prováděly jednotky SS. A já pár artefaktů odkazující na jednotky SS mám, dýky a tak, takže určitě vím, co je to genocida.
A to, že někdo na tebe pošle Orešnik, to genocida určitě není.
Tak toto mi došlo a ještě mi došlo, že válku na Ukrajině způsobilo rozšiřování NATO. Kdybychom nevstoupili do NATO my, nebo Poláci, tak by válka na Ukrajině nikdy nebyla.
A tak, jako to došlo mně, dojde to i ostatním, až nám tady budou nad hlavou hvízdat Orešniky, že jsme neměli vstupovat do NATO.“
Nebral jsem slova Filipa Turka na lehkou váhu.
„Ano, až nám tady budou hvízdat nad hlavou Orešniky, dostane se všem stejného osvícení jako tobě. Na zdraví, a taky na to, abys byl brzy tím ministrem!“ pozdvihl jsem plastový kelímek s moštem a vyprázdnil ho až do dna.
Někdy mívám po moštu silný průjem, ale to není případ moštu Filipa Turka, když se mošt dělá a vyrábí s láskou a z opravdového přesvědčení, je to hotový balzám a ne projímadlo, i když součástí moštárny Filipa Turka je i útulná latrína.
Ale tam jsem nikdy zatím nemusel, i když v ní visí vystavené dýky SS a člověk se má na co dívat, když se vyprazdňuje.
Filip Turek mi nalil ještě dva kelímky moštu a po nich jsem se zvedl k odchodu, venku se do mě opět opřel ledový vítr takovou silou, že jsem slyšel nad svou hlavou hvízdat Orešniky, i když v tuhle denní hodinu bylo na ně ještě příliš brzy…
