Článek
Novopečený ministr zahraničních věcí Petr Macinka se spolu s ministrem životního prostředí v naději a místopředsedou zahraničního výboru sněmovny Filipem Turkem vypravili do Kyjeva. Co oficiální cesta dvou předních motoristických politiků může přinést?
V souvislosti s jejich dřívějšími výroky lze s nadsázkou říct, že se podobá cestě, kterou před časem uspořádali autoři filmového dokumentu Velký vlastenecký výlet. Na tu pozvali několik lidí, kteří věří falešným zprávám o tom, že na Ukrajině válka není nebo že Rusko má právo udělat na Ukrajině „pořádek“. Navštívili pak místa, která jsou s útoky spojena a na vlastní oči viděli, že obrovské utrpení místních lidí je skutečné. Zásadní vliv na jejich názory a postoje to ale překvapivě nemělo.
A zdá se, že výsledek cesty dvou českých politiků je vcelku stejný. Názory se nijak zásadně nemění, byť na vlastní kůži zažili dozvuky jednoho z největších útoků na Kyjev z poslední doby. Ruská strana při něm použila obávanou střelu Orešnik.
Dramatická cesta
Macinka a Turek o Ukrajině jazykem ruské propagandy, na který jsme zvyklí například u SPD, většinou nemluví. Spíše se vezou na frustraci části nespokojených lidí, kteří nechtějí Ukrajině pomáhat nebo jim vadí česká pomoc Ukrajincům. A neváhají se přitom přiblížit těm nejprimitivnějším reakcím.
Kupříkladu na jednom z videí, které Macinka před časem natočil na televizi XTV, se současný ministr zahraničí vysmívá těm, kdo nosí placku s ukrajinskou vlajkou, potažmo symbolu samotnému.
V pozici ministra už samozřejmě používá jiné prostředky. Nedávno se navíc ostře vyjádřil na adresu ukrajinského velvyslance. Ten reagoval na facebookový „novoroční projev“ Tomia Okamury, který byl silně protiukrajinský a pro Ukrajince urážlivý. Zaměřil se přitom na fakt, že velvyslanec „jednoho z nejvyšších ústavních představitelů“ kritizuje na sociálních sítích, což dává vcelku smysl, když i Okamura použil tento způsob komunikace se svými voliči.
Ale právě tato „přestřelka“ nakonec vyústila i v cestu na Ukrajinu, ke které Macinku na Tři krále vyzval jeho ukrajinský protějšek. Šéf české diplomacie reagoval bez odkladu. Brzy po telefonickém rozhovoru ji začal organizovat včetně pozvánek pro novináře, kteří jej doprovázejí. Během cesty tedy chtěli být viděni, zda ale také chtěli skutečně vidět realitu války, zůstává otázkou.
Už v letadle se delegace dozvěděla o tom, že právě v době jejich cesty a příjezdu do Kyjeva hrozí masivní raketové a dronové útoky na Kyjev. To se následně potvrdilo. Let tak byl podle novináře Radka Bartoníčka z Aktuálně.cz poznamenán jistou nervozitou a tím, že si Macinka pročítal podrobnosti týkající se opatření v Kyjevě. A ta trvala i po přestupu na vlak v Polsku, který do Kyjeva celou delegaci dovezl. Oba politici tak na Ukrajinu dorazili za poměrně vyhrocené situace.
Bude vedle mě sedět
V době válečného stavu je cesta na Ukrajinu pro Macinku i Turka nepochybně jejich premiérou. Pro Macinku ale nejde o první návštěvu této země vůbec. „Byl jsem tam několikrát, mám tam totiž podíl ve firmě,“ řekl během výjezdu s úsměvem pro Aktuálně.cz. Na Ukrajině má podíl ve firmě GMR GAS UA LLC, která sídlí v Kyjevě, a to od roku 2017. V posledním daňovém přiznání to však neuvedl s vysvětlením, že se domníval, že firma byla administrativně zrušena kvůli situaci na Ukrajině.
Zatímco Macinka se během návštěvy objevoval v popředí, Turek na záběrech působí jako řadový člen delegace. Proč si Macinka jako doprovod vybral právě jeho? Chtěl ho mít podle svých slov u sebe nejen jako místopředsedu zahraničního výboru sněmovny, ale i jako nejbližšího politického souputníka. „Na jednání s ukrajinskou premiérkou bude vedle mě sedět v delegaci právě on,“ uvedl Macinka.
V aktuální situaci, kdy prezident odmítá Turka jmenovat ministrem ale celá situace působí spíše dojmem, že mu ministr zahraničí spíše pomáhá „zlepšit karmu“. Někdejší autor mnoha rasistických a homofobních příspěvků nebo nedávného výroku ze 17. listopadu na Národní třídě o „hajlování do ksichtu“, tak přijíždí neohroženě na napadenou Ukrajinu. Možná je to chytrý způsob, kterým si Turek chce svá někdejší pochybení „odpracovat“, jak zmiňoval Andrej Babiš.
Pragmatismus, nebo rebelie?
Jak to celé dopadlo? A může mít „ukrajinský výlet“ na postoje a budoucí výroky dvou nejvýraznějších motoristických politiků nějaký reálný dopad? Vyberou si po této cestě konečně svou pozici vůči Ukrajině?
Zdá se, že spíše nadále budou lavírovat mezi postoji a snažit se oslovit dvě skupiny svých voličů. A tak zřejmě i nadále budeme svědky protichůdných sdělení. Jako když Macinka zároveň alibisticky bere vážně nenávistný projev Tomia Okamury a zároveň nazývá část lidí, která podléhá proruské propagandě, „proruskými pošuky.“
Takovému očekávání nahrává výrok Filipa Turka pronesený přímo na Ukrajině. Podle něj je za válku na Ukrajině odpovědné především NATO. Argument, který dlouhodobě patří k základním narativům ruské propagandy, tak zazněl i během oficiální cesty do země, jež se již třetím rokem brání ruské agresi a poslanec na videích z Kyjeva působil poměrně vyděšeně.
Motoristé si tak ani poté, kdy se od Macinky a potažmo celé strany Motoristů de facto distancoval jejich mentor a dlouhodobý podporovatel Václav Klaus, a to hlavně kvůli údajně příliš proukrajinské vládě. Odmítl, že by Macinka byl někdy jeho „pobočníkem“ a naznačil, že jej považuje pouze za svého bývalého podřízeného. Ponížení ze strany „velkého učitele“ tak dávalo Macinkovi možnost nově jednat samostatněji a bez ohledu na Klausovy postoje. Označení „proruští pošuci“ by si ostatně exprezident mohl vztáhnout na sebe a vysvětlit si ho jako jisté „rebelství“ či dokonce „odplatu“ za zmíněný výrok.
Motoristé ale volí pragmatismus, o kterém snad věří, že jim i nadále zajistí přízeň nejméně sedmi procent jejich voličů. A tak na jednoznačný postoj vůči válce na Ukrajině rezignovali. Zda jim jejich ambivalenci a nekonzistentní přístup odpustí, zůstává otázkou.
Vlastenecký výlet na Ukrajinu tak odhalil, že Motoristé stále sází hlavně na své příznivce ze sociálních sítích, kde vládnou algoritmy, které šíří hněv, proruskou propagandu a posilují frustraci části obyvatel. Zároveň nechtějí ztratit přízeň voličů, pro které toto téma není důležité nebo si dokonce myslí, že bychom Ukrajinu měli podporovat ve válce s Ruskem.
Svou nejednoznačnost nyní navíc budou moci vysvětlovat tím, že byli na místě a na vlastní oči viděli, co se na Ukrajině děje. Byli viděni, ale skutečně vidět nechtěli. A v tom se od účastníků filmové výpravy nijak neliší.
