Článek
Motorka Jaroslava Foldyny byla nejkrásnější široko daleko, dokonce ani v Ústí nad Labem neměl nikdo takovou motorku.
Páni, to vám byl stroj!
Když si to Jaroslav Foldyna frčel na svoji motorce, všichni se za ním otáčeli a uznale pokyvovali hlavou: „Páni zlatí, to je stroj!“
A co teprve, když Jaroslav Foldyna zastavil na nějaké návsi!
To se hned ze všech stran sbíhaly husy, natahovaly své dlouhé krky, aby tu nádheru viděly hezky zblízka a nadšením kejhaly tak, až sluch přecházel.
Husy, stejně jako Bůh, vědí, co je pro člověka dobré!
A co je pro člověka dobré, vědí nejen Bůh a husy, ale vědí to i Rusové, protože oni jsou nejlepší ze všech lidí. Ani Židé nejsou tak dobří jako Rusové, děkujme Bohu za to, že i nás ráčil učinit slovanskými bratry Rusů!
A tak se, stejně jako husy, i Rusové seběhli k motorce Jaroslava Foldyny, když sem přišli, aby nás osvobodili ze žaláře národů a dali nám okusit svobodu širých a nekonečných stepí, tedy svobodu, která je ze všech svobod nejcennější, neboť její zárukou je knuta.
Stáli, ti Rusové, které si Jaroslav Foldyna k sobě pozval, kolem jeho motorky a obdivovali ji plným právem, protože jaký majitel, taková motorka a naopak
„To je tvoje motorka?“ ptají se Rusové Jaroslava Foldyny.
„Ano, to je moje motorka,“ přikývne pyšně Jaroslav Foldyna.
„Krásná! Davaj!“ usmívají se Rusové.
„Proč bych nedal!?“ přikývne Jaroslav Foldyna a dá Rusům svoji motorku.
A proč by jim nedal svoji motorku, je to pro něho velká čest, že může dát Rusům svoji motorku!
Vždyť nás osvobodili a vděk není žádná slabost.
Naopak, vděk je strašlivá síla a čím více budeme vděční Rusům za naše osvobození, tím více budeme silní, a kdo je silný je i neporazitelný stejně jako Rusko, slovanské Boží království na zemi…
