Článek
Velím ruské jaderné ponorce, která se jmenuje Chabarovsk. Naše ponorka je schopná nést jaderné zbraně a zajišťuje naše ruské zájmy ve světových oceánech, jakož i, pod mým velením, plní úkoly související se zajištěním bezpečnosti ruských námořních hranic.
Naše ponorka je zkrátka nejlepší na světě a já si velmi považuji toho, že jsem její velitel a tak sloužím naši ruské vlasti.
I teď se nacházím na svém velitelském stanovišti a támhle je, asi metr ode mne, můj zástupce, Michail Fjodorovič, po čertech spolehlivý chlapík, který by, kdyby se mi něco stalo, například, kdybych vypadl z okna, mohl velet naší ponorce klidně místo mě a nikdo by nic nepoznal.
Teď se ale tváří nějak zamyšleně a zkoumavě na mě hledí, jako by mě viděl poprvé v životě.
„Co, je Michaile Fjodoroviči, co na mě tak hledíš?“ ptám se ho.
„Chci se tě na něco zeptat, Arkadiji Lavrentiči,“ řekne Michail Fjodorovič vážně a skutečně se mě zeptá. „Poslyš, nejsi ze Sezimova Ústí a nepracuješ jako skladník v e-shopu?“
„Co tě nemá, Michaile Fjodoroviči! Nejsem ze Sezimova Ústí, ale z Murmansku! A nejsem skladník v e-shopu, ale velitel jaderné ponorky Chabarovsk!“ odpovím a plácnu Michaila Fjodoroviče po zádech. „Jak jsi na to přišel?“
„Ptali se mě na to chlapci z posádky. Prý jsi ze Sezimova Ústí a pracuješ jako skladník v e-shopu,“ odpoví Michail Fjodorovič.
„Chlapci z posádky se na to ptali?“ zeptám se.
„Ano, chlapci z posádky,“ přikývne Michail Fjodorovič.
„A jak na to, proboha, přišli?“ zajímám se.
„Dohledali si to na internetu a dokládají to dvěma relevantními, na sobě nezávislými zdroji,“ vysvětlí mi Michail Fjodorovič.
„Dvěma relevantními, na sobě nezávislými zdroji?“ divím se.
„Ano, píše to Sterzik, a říká to Bobošíková,“ přikývne Michail Fjodorovič.
„To je lež!“ vykřiknu a tím se prozradím. „Nejsem se Sezimova Ústí, ale z Lužkovic a nejsem skladník v e-shopu, ale jsem důchodce, kterého Fiala se svou inflací okradl o třicet procent jeho celoživotních úspor!“
„A mně už bylo divné, proč jsme už půl roku od spuštění na vodu pořád v přístavu a ještě jsme nevypluli!“ řekne Michail Fjodorovič a posune si svoji námořnickou čepici víc do týla, aby se mohl poškrábat na hlavě.
