Článek
Zlato snowboardistky Maděrové mě nijak nezaskočilo. Snowboard je můj nejoblíbenější televizní sport, ještě víc než curling, a proto prakticky sleduji každý televizní přenos ze snowboardových závodů, jedno jakých.
Dobře jsem věděl, že při letošní vynucené neúčasti legendární Šárky Pančochové je naší největší medailovou nadějí právě Zuzka Maděrová.
„Dejte pokoj s tou vaší Ester! Ta si na olympiádě ani neškrtne! To budete koukat! Ta vypadne už ve čtvrtfinále, ono totiž, když chcete v něčem, jedno v čem vyhrávat, musíte se tomu pořádně věnovat, a to platí i pro Ledeckou!“ končil jsem v posledních týdnech každou debatu o tom, kdo z našich získá na olympiádě zlato, „uvidíte, že po olympiádě se nebude mluvit o nikom jiném než o Zuzce Maděrové!“
I ti největší experti mě měli za blázna a tak je zlato Zuzky Maděrové v nejprestižnější olympijské disciplíně tak trochu i mým zlatem, mým úspěchem, o kterém se bude mluvit hodně dlouho a který udělá ze Zuzky Maděrové i sportovkyni roku, což ji pochopitelně přeji.
A její zlato mě těší o to víc, že je to spolu se zlatem Martiny ze závodu na 3000 metrů již naše druhé olympijské zlato.
Je sice pravda, že Martina Sáblíková do závodu na 3000 metrů vůbec nenastoupila ze zdravotních důvodů, ale pro mne je stejně vítězkou, jelikož je tato olympiáda její rozlučkovou. Kdyby jela, žádná soupeřka by ji neporazila, protože Martina Sáblíková je jedna a za to všechno, co předváděla na olympijských ledových oválech, si zlatou olympijskou medaili zaslouží, i kdyby dojela poslední.
A zlato, zlato je nejvíc, zlatá horečka v Česku může vypuknout, bouchám šampáňo na počest našich zlatých holek, zimních královen!
