Článek
Mohou být tak tři hodiny odpoledne, když do sídla velkomoravského knížete Rostislava, ostatně nijak výstavného a sotva srovnatelného s byzantskými paláci, vstupují dva nádherně a na první pohled cizokrajně vyhlížející muži s nápadně velkými nosy.
„Tak už jste tady! Čekali jsme vás až zítra šestého! Už se těším, jak to tady všechno pokřtíte, abychom se měli líp!“ vítá tyto muže kníže Rostislav.
„Spěchali jsme, abychom mohli co nejdříve začít u vás svoji požehnanou práci, která zajistí spásu a věčný život všemu tvému lidu, kníže Rostislave!“ odpoví pokorně Cyril a Metoděj, kteří jsou těmi cizokrajně vyhlížejícími muži, jimž Rostislavova čeleď už přináší jídlo a pití, aby se občerstvili po své dlouhé pouti z daleké Byzance.
Dne 05. 07. 863, tedy pokud se tak skutečně stalo v tento den, jsme definitivně přišli o svoji národní suverenitu, to největší bohatství, jaké může národ mít.
Křesťanství je, jak známo, umělé vytvořené náboženství, jehož cílem je likvidace národů a jejich suverenity tím, že se vytvoří unifikovaná masa křesťanů bez jakékoliv národnosti, kteří „následují“ tzv. Krista do tzv. „Božího království“, v němž neexistují žádné národy, ani žádné národní vlády a kde jsou, a to především, lidé zbaveni jakékoliv svobody a jakékoliv vůle.
Cca před necelými dvěma tisíci lety pochopili světovládci, že k tomu, aby vládli světu mnohem pohodlněji a mnohem efektivněji, potřebují nějakou nadnárodní strukturu, která by dosud jednotlivě fungující státní útvary, sjednotila do nadnárodní říše, lépe ovladatelné z jednoho mocenského centra.
Tak vzniklo křesťanství. Umělé vytvořené, záměrně nijak sofistikované náboženství, založené na té nejbanálnější víře.
„Věř, že Kristus vstal z mrtvých a budeš žít věčně ve věčné blaženosti!“ těží křesťanství z toho nejprimitivnějšího strachu a z těch nejprimitivnějších lidských pudů.
Není třeba nic dělat, jen se podvolit, nechat se pokřtít a člověk se nemusí ničeho bát, ani se nemusí nijak omezovat, protože všechny jeho hříchy jsou automaticky vykoupeny jen tím, že je formálně křesťanem.
Co víc si přát?
S pomocí křesťanství se tak světovládcům podařilo vytvořit fungující nadnárodní moloch, v němž skutečnou moc netřímají národní vlády, ale církev, jejíž představitelé nemají žádnou národnost, protože to jsou především „Boží služebníci“.
Tato církev je promyšleně organizovaná a vládne světu tak, jak se vládnout má, autoritativně a stojící nad tím, co je národní, na základě jedině správné ideologie, to jest křesťanství. To vedle slaďoučkých řečí o spáse a životě věčném pro všechny, kdo se podvolí, hlásá především to, že církev a její představitelé jsou nadřazeni nade vše.
Po staletí vládnou světovládci prostřednictvím církve světu, a když se tento koncept trochu opotřeboval, byl nahrazen Evropskou unií, která je jen mírně modernizovaným modelem původního systému, v němž hrálo prim stejně tak nadnárodní křesťanství, respektive církev, jež byla stejným nástrojem moci světovládců, jako je dnes Evropská unie.
A tak, když se objevili Cyril a Metoděj, údajní křesťanství misionáři, ve skutečnosti ovšem jen pohůnci světovládců, byli jsme připraveni o svoji suverenitu. Od této smutné chvíle byl i náš národ podřízen moci nadnárodní církve, která tak začala rozhodovat o našich osudech odkudsi z Říma, jež je sídlem formální hlavy církve, kterou ovšem na její stolec dosazují světovládci.
Fňukání, že nás Evropská unie připravila o suverenitu je směšné. O suverenitu jsme přišli dávno a Evropská unie je jen pokračování projektu, který u nás funguje už tisíc let, proto je vstup do Evropské unie (o který mimochodem požádala vláda Václava Klause) více méně jen formalitou, protože do EU, čili žaláře národů jsme vstoupili už 05.07. , kdy jsme se nechali dobrovolně zotročit globalisty v zastoupení údajných soluňských bratrů Cyrila a Metoděje…
