Článek
„Tak jsi, synku, přišel zase navštívit svýho starýho udřenýho tátu?“ zeptal se král Karel III., svého syna prince Jindry, který ho navštívil i s manželkou a dětmi.
„Přišli jsme se vás všichni podívat, jak se vám daří, tatínku, zda vám nic nechybí,“ odpověděl princ Jindra.
„To jste hodní,“ pokýval hlavou král Karel III. „Seš celá máma. Podobáš se na ni víc a víc. Když ses narodil, měl jsi po ní jen ta svoje kukadla, ale teď jako bys jí z oka vypadl. Co se mě jen natrápila, ta tvoje máma! Pořád mi zakazovala pólo, že prý se kvůli němu nevěnuji rodině. Co mi neseš, hochu?“
„To jsou vaše vnoučata, tatínku,“ ukázal princ Harry na svoje děti.
„Kluku sakramentská, ta už jsou ale velká! Možná tě nakonec přece jen nevydědím, ale jenom kvůli nim. Pojďte dědovi na klín!“ usmál se král Karel III. na svoje vnoučata, která se ovšem dědy bála a tak se schovala za svoji mámu.
„A taky jsem ti přišel říct, že Meghan už konečně ví, kdy byla bitva u Hastingsu,“ řekl princ Jindra a obrátil se ke své ženě, „řekni, Meghan.“
„1066,“ řekla Meghan, zákonitá choť prince Jindry.
„No, to je pěkný, to jsem rád,“ pronesl král Karel III. a zeptal se, „a popelnice pořád vybíráš, děvenko?“
„Ano, tatínku, pořád,“ špitla Meghan.
„To ti chválím, děvenko,“ pochválil snachu král Karel III. „V popelnicích se najde spousta věcí. Mně jednou moje matka přinesla plyšáka, když jsem byl malý, kterého našla v popelnici před Buckinghamským palácem. Bůhví, kdo ho tam vyhodil, asi nějaký Ind. Támhle je, to je on.“
Král Karel III. ukázal na plyšového medvídka, který se válel v koutě.
„Jé, ten je pěkný!“ vypískla králova vnoučata a hned se začala o plyšáka přetahovat. „Je můj! Ne můj! Dej mi ho! Nedám!“
Inu děti, těm je nějaká královská etiketa u zádele…
