Článek
Celý Občanský institut byl zahalený černým flórem na znamení velkého smutku. Roman Joch, jeho doživotní ředitel, přední konzervativní myslitel na všechno možné, především pak na vlastní manželku, s očima zarudlýma od pláče přijímal kondolence ze všech stran, div mu od toho na rukou nenaskákaly krvavé mozoly.
„Velmi mě to vzalo. To je pohřeb demokracie. Upřímnou soustrast,“ kondoloval R. Jochovi Daniel Sterzik, který se rovněž dostavil celý v černém, aby vyjádřil svůj hluboký smutek.
I Kateřina Konečná, jeho soudružka byla celá v černém.
„Upřímnou soustrast! To museli udělat nacisté!“ neskrývala své spravedlivé rozhořčení nad smrtí Charlieho Kirka.
„Děkuji, děkuji, přátelé!“ nezmohl se na nic víc zdrcený Roman Joch.
„Mně taky jednou jeden takový liberální student vyhrožoval, že mi dá facku!“ pochlubil se Sterzik, jak blízko má ke Kirkovi.
„Milovala jsem ho. Zbožňovala skoro jako soudruha Stalina. Sledovala jsem jeho videa klidně i celou noc a přes den pak spala v europoslanecké lavici! Tolik toho udělal pro pracující lid! Je to provokace nacistů, která nás má zatáhnout do války!“ lkala Kateřina Konečná.
Sterzik si sundal svůj černý klobouk a prohlásil: „Udělám všechno proto, aby v těchto volbách světové liberální elity prohrály!
Ale je to i moje vina, že ho zastřelili tak mladého!
Sjednotil jsem totiž levici a liberálové se už teď třesou strachy, jejich světové elity už teď vědí, že to pro ně nedopadne vůbec dobře. Proto ho zastřelili, aby nám nahnali strach, abychom přiznali, že jsme ve skutečnosti koalice, mají strach z toho, že budu ministrem zemědělství a všechny dotace půjdou Jandejskovi, toho se bojí nejvíc, a proto ho zastřelili!
Ale my se jich nebojíme. Všechny je pošleme na popraviště, tedy chci říct na smetiště dějin, všechny ty liberály do jednoho, vezmeme si tento svět zpátky, zařídíme se podle sebe!“
Sterzik ani trochu nepřeháněl, když říkal, že světové liberální elity zlikvidovaly Kirka především kvůli němu, byl v tom obrovský kus pravdy.
A pravdu měla i Kateřina Konečná, když zvolala: „Stačilo, Fialo! Vaše hrůzovláda musí skončit! Máte na rukou Kirkovu krev!“
Sterzik pokýval hlavou a obejmul Romama Jocha kolem ramen: „My nebojujeme proti pravici. My bojujeme proti liberálům. Třídní boj se už nevede jako boj chudých a vykořisťovaných proti bohatým a vykořisťujícím, ale jako boj nás, poctivých a slušných lidí, proti liberálům.
Oni nás chtějí zotročit, chtějí vyhubit Slovany a my chceme svobodu a zachránit Slovany, jejich vzácný genofond.
O to jde na Ukrajině!
Náš slovanský genofond je odolný proti RNA vakcínám a proto nás, Slovany, chtějí zničit, aby mohli beztrestně měnit DNA lidstva!
Nenávidí, světové liberální elity, všechno, co je slovanské, protože co je slovanské, je i konzervativní. Proto by se váš Institut mohl jmenovat i Slovanský institut.
A Kirk to věděl. Strašně nám fandil, podporoval nás v našem boji proti všemu liberálnímu a proto i zhoubnému. Jsme na jedné lodi, i když vy jako topič v podpalubí a já jako její kapitán, ale pořád je to jedna a táž loď, ne Titanic, ale archa Noemova!“
Zmínka o Noemově arše okamžitě přivábila Michala Semína, jehož pláč se rovněž rozléhal Občanským institutem.
„Byl to řádný křesťan, vyznával křesťanské hodnoty, i když nebyl katolík a jen katolíci jsou skuteční křesťané, protože mimo církev není spásy! Modlím se ke sv. Josefovi, aby ho Bůh přijal do svého království, i když nebyl katolík jako já!“ lkal M. Semín zavěšený do Kateřiny Konečné.
„Je to nacistická provokace! Je to nacistická provokace!“ těšila Kateřina Konečná M. Semína a hladila ho mateřsky po jeho kučeravých vláscích a bylo to, jakoby měl člověk před sebou Michelangelovu Pietu.
A to bylo na Charliem Kirkovi to nejpěknější, to bylo to, proč ho světové liberální elity tak nenáviděli, to, jak dokázal krásně spojovat lidi toužící po svobodě, o kterou nás Fiala připravil…
