Článek
Soudruh Karel Vaš byl zkušený prokurátor. Tolik zasloužených hrdelních trestů jako on, nežádal pro obžalované už nikdo jiný. Jeho práce jej skutečně bavila, nikdy si nestěžoval, že by byl přepracovaný, nebo něco podobného.
Ale poslední dobou se soudruh Vaš vracel domů z práce, ze své prokuratury poněkud smutný, až to občas vypadalo, že přestal věřit v lepší zítřky, že začíná mít jisté pochybnosti o tom, že bude líp, že lidu České republiky bude vráceno to, o co byl okraden.
„Táto, neboj, to bude zase dobré!“ konejšila ho manželka, když večer seděl u stolu a s hlavou v dlaních hleděl na večeři, která před ním ležela na stole, „jez, ať ti to nevystydne, ať ti to zase nemusím ohřívat.“
Ale soudruh prokurátor Vaš se jídla ani nedotkl, byl pořád smutný.
„Ono se to snadno řekne, že se musí provést na ministerstvech provést systematizace a že máme být tomu nápomocni,“ vzdychal soudruh prokurátor Vaš, který neměl na jídlo ani pomyšlení, „ale jak můžeme na ministerstvu zahraničí a ministerstvu životního prostředí nápomocni systematizaci, když se ten Macinka nechce k ničemu přiznat!
Chlapci, co ho vyšetřují, jsou z něho úplně bezradní. Nic, co jim poradili naši sovětští soudruzi, na něj nefunguje. Pouštějí do něj elektriku, mlátí ho gumovými palicemi přes chodidla, tuhle ho nechali viset hlavou dolů celou noc a on se pořád nechce přiznat, že má podíl v ukrajinské firmě!
Říkal mi soudruh velitel StB, že takovou bezmoc, jako teď, když vyslýchají Macinku, ještě nezažil.
‚Dokázal jsem ze Slánského dostat přiznání, že zavraždil Švermu, ale z toho Macinku nedokážu dostat vůbec nic. Říkám mu, ať se přizná, že má podíl v ukrajinské firmě a on místo přiznání k tomu vždy zakřičí, že Turek, který se nám už dávno přiznal, že domluvil naše zastupování v Bruselu slovenským ministrem, bude ministr. A to křičí ten zpropadený chlap pořád dokola, že Turek bude ministr, místo toho, aby se přiznal.
To jsem fakt ještě nezažil! ‘ stěžuje si mi soudruh velitel StB každý den.
Jak tomu chlapovi můžu navrhnout špagát, když se pořád nepřiznal, že má podíl v ukrajinské firmě?
Bože, co je to za lidi, ti Motoristi sobě?
Všichni soudruzi se vždy přiznali. Ale tihle Motoristé se, kromě toho jejich čestného předsedy Turka, k ničemu nepřiznají.
Jak mám být potom nápomocen té systematizaci? Ještě aby mě to taky nesemlelo, ta Babišova systematizace!“
Žena soudruha prokurátora Vaše mlčela, i ona si uvědomovala vážnost situace, tušila, ta dobrá žena, že její osud i osud jejího muže, osud celé rodiny záleží nyní na tom, jestli se Macinka přizná, že má podíl v ukrajinské firmě a to jí právě nahánělo strach. Podle všeho, co četla v novinách dobře věděla, že Motoristé sobě se skutečně nikdy k ničemu zásadně nepřiznávají…
Tak alespoň vstala a dala tátovu večeři do mikrovlnky, aby ji bůhví pokolikáté ohřála…
