Článek
Na inauguraci nového amerického prezidenta, po kačeru Donaldovi druhého nejmocnějšího muže naší planety, jsem měl původně letět s Klárou Dostálovou, slíbil jsem jí to už někdy před Vánoci. Jenže den před odletem mi zavolal Šlachta, jestli bych nechtěl letět s ním a ještě jedním europoslancem, se kterým je vždy náramná legrace.
Tak jsem se Kláře Dostálové omluvil. Naštěstí se nezlobila, ba právě naopak, přála mi to, že poletím se Šlachtou a oním europoslancem, protože jsou to fakt moc prima lidi, kteří jedou na pozitivní vlně, a člověku je s nimi moc fajn, nehledě na to, že Šlachta by byl opravdu skvělý ministr vnitra.
Celou cestu jsem se v letadle smál, a bylo věru čemu. Šlachta vyprávěl veselé historky z policejního vyšetřování, europoslanec pak dával k lepšímu veselé historky z Institutu Václava Klause, které měl od Macinky. Není divu, že let do Washingtonu, jenž se jinak nesnesitelně vleče, protože není nic nudnějšího než přelet Atlantiku, utekl ani nevím jak, než jsem se nadál, už jsme přistávali!
Přímo na místě však došlo k malé komplikaci, když Šlachtu nechtěli pustit kvůli jeho uším do Kapitolu.
Zkoušeli jsme spolu s europoslancem ochranku přesvědčit, že Šlachta by neublížil ani vodňanskému kuřeti, ale ti blbí Američani byli neoblomní. Ukazovali na Šlachtovy uši a kroutili hlavou, něco takového by se v Kremlu fakt nestalo.
„Co se dá dělat, kamarádi? Budete tam muset jít beze mne,“ mávl na konec rukou Šlachta.
„Ale co budeš dělat?“ zeptali jsme se ho.
„Aspoň si zajdu do zdejšího muzea historických zemědělských strojů. To byl vždy můj sen, podívat se na všechny ty pluhy a parní mlátičky, o kterých píše Steinbeck,“ řekl Šlachta a bylo vidět, že se návštěvu muzea velmi těší.
„Tak jo,“ řekli jsme a vklouzli do Kapitolu, kde nás hned všichni srdečně zdravili a tiskli nám ruku, jako by novým americkým prezidentem byl náš europoslanec a já jeho věrným viceprezidentem.
Rozruch způsobený naším příchodem trval asi půlhodiny. Když už nebylo nikoho, kdo by nám nepodal ruku, mohl konečně začít onen mystický obřad, při němž americký prezident přísahá na Bibli, ačkoliv v Bibli o USA není jediné slovo. A vlastně je to i rouhání, protože jediným skutečným vládcem světa je Kristus a ne americký prezident, který se takto nepěkně vyvyšuje.
Ale kdo jsme, europoslanec a já, abychom na to upozorňovali, že je to celé nesmysl?
Přece nejsme tak zlomyslní, abychom tolika lidem kazili radost z takové pěkné akce!
Tak jsme vážně mlčeli jako všichni ostatní až do chvíle, když se objevila manželka amerického prezidenta, neboli, jak se říká, první dáma.
„Vidíte?!“ chytl mě vášnivě za ruku europoslanec a kývl svou blonďatou hlavou směrem k centru veškerého dění.
„Ano, vidím. Americký prezident právě složil přísahu. Nad západním světem vyšlo nové Slunce konzervativní kontrarevoluce! Sorosova síť je rozbitá! Toto znamená konec tří let ničení způsobeného válkou a začátek éry přestavby, která přinese hmatatelné výhody maďarské ekonomice i maďarským rodinám,“ přikývl jsem.
Ale to neměl europoslanec na mysli.
„Ne, to nemyslím, maďarskou ekonomiku a maďarské rodiny. Myslím tu ženu! Vidíte ji? Je úchvatná, je božská, je nadpozemský krásná! Nikdy jsem ještě takovou ženu naživo neviděl, zatím vždy jen na only fans! Když se na ni dívám, celý se najednou třesu a podlamují se mi nohy. Prosím vás, držte mne, nebo upadnu na zem,“ zasténal europoslanec a nejspíše by opravdu upadl, kdybych jej pevně nechytil okolo jeho, poměrně širokého pasu.
„To je Melanie. Líbí se vám? V tom případě vám musím gratulovat, máte skvělý vkus,“ gratuloval jsem našemu europoslanci.
„Nemohu bez ní žít! Jak šťasten musí být muž, který žije po jejím boku, který vedle ní každý večer uléhá a každé ráno procitá do nového dne! Chtěl bych být tím mužem. Bože, proč je ke mně můj osud tak krutý, proč musím milovat právě tu ženu, která je ze všech žen ta nejnedostupnější! Mám strach, že z té nešťastné lásky zešílím a ještě budu hlasovat pro zákaz spalovacích motorů! Co mám dělat, poraďte mi!“ zaúpěl europoslanec.
Viděl sám, jak je ta věc vážná. Europoslanec se třásl, do očí se mu draly slzy, takto zoufalého, protože naprosto beznadějně zamilovaného muže, jsem ještě nevěděl.
„Teď s tím nic neuděláme, je tady moc lidí,“ řekl jsem, mna si bradu, „ale nic není ztraceno, ženu svého srdce můžete získat, sevřít ji pevně v náruči, políbit na její rty. A myslím, že vím jak.“
„Jak? Řekněte mi, jak!“ zachvěl se europoslanec nadějí.
„Vlastně docela jednoduše,“ odpověděl jsem a pokračoval, „na jaře se Trump chystá do Maďarska, zastaví se i na Slovensku. V rámci propagace tradiční rodiny s ním pojede i jeho žena, kterou tak milujete. To je příležitost pro vás.
Můžete ji unést. Řidič jste dobrý a všechna vaše auta jsou silná jako čert. Vezmete si to nejsilnější auto a jednoduše ji unesete. A Šlachta vám bude dělat zeď, aspoň jednou budou ty jeho uši k něčemu dobré. Nepochybuji, že bude s vámi šťastná. Taky jste blonďák a taky budete prezident, i když jen český.
Garantuji vám, že za týden, co bude s vámi, si na nějakého Trumpa ani nevzpomene, když bude mít kohoutka v nejlepším věku a se sbírkou bouráků doma v garáži.
Ano, tak to uděláte, unesete ji a budete oba dva šťastní, budete spolu žít jako muž a žena, ne jako muž a muž, nebo žena a žena!
A já k vám budu chodit každou neděli na návštěvu. Už se těším!“
„Ano, tak to udělám! Unesu ji!“ vykřikl europoslanec tak hlasitě, že kdyby zrovna nezačala hrát americká hymna, tak by se jistě za ním lidé otočili, a přece se jen trochu vzchopil, povzbuzen touto nadějí.
Brzy budeme ve válce. Ale ne s Ruskem, nýbrž s USA. Naši zemi budou denně zasypávat stovky Tomahawků a F-35 si udělají z našich měst cvičnou střelnici. Jako Paris unesl krásnou Helenu, aby odplatou za to Trója lehla popelem, lehne popelem i naše země odplatou za únos Melanie.
Může se to zdát jako krutá cena, kterou zaplatíme za naplnění lásky dvou lidí. Ale nezapomínejme, že tito dva lidé jsou muž a žena, a muž a žena jsou Bohem určeni k tomu, aby se milovali.
A tak nám nezbývá než této vášnivé lásce europoslance a americké první dámy požehnat, vlastně můžeme být i rádi, že se Turek nezamiloval do manželky čínského prezidenta, ta žena má prý vskutku čarovný a okouzlující hlas, když každý večer zpívá svému muži ty nejsladší ukolébavky…
