Článek
Vracel jsem z návštěvy docenta Ševčíka, který mne pozval na nedělní, byť skromný o pouhých dvou chodech, oběd, a proto jsem procházel okolo areálu veřejnoprávní žumpy na Kavčích horách. Na chodníku tam stál dav našich lidí, kteří nadšeně ukazovali na budovu České televize. Podíval jsem se tím směrem a uviděl v nejvyšším patře otevřené okno, z něhož se vykláněl nějaký člověk.
„Podívejte, von snad skutečně vypadne!“ křičeli lidé.
„Panebože, on opravdu vypadl!“ vykřikl jsem radostně, když se postava skutečně převážila a vypadla z okna.
Všichni lidé se rozběhli k místu, na které dopadl ten nešťastník. Já jsem byl ze všech nejrychlejší, a proto jsem doběhl na místo té obrovské tragédie jako úplně první.
„Proboha, to není Moravec, to je Okamura!“ zakvičel jsem zděšeně, když jsem tohoto člověka poznal.
„Jak to, vyhazov měl přece dostat Moravec, ne Okamura!?“ divili se ostatní lidé, kteří už taky doběhli a obraceli vypadnutého člověka ze všech stran, aby se přesvědčili, jestli to snad přece jen není Moravec.
Ale nebyl to mediální podvodník Moravec, byl to Okamura a k neštěstí došlo následovně.
Když Okamura přišel do televizního studia, kde se natáčejí Otázky Václava Moravce, už tam seděla Němcová i Pekarová. Při pohledu na ně se mu z té veřejnoprávní žumpy udělalo tak nevolno, že se potřeboval nadechnout čerstvého vzduchu. Václav Moravec mu velmi ochotně okno otevřel.
„Děkuji, moc vám děkuji!“ poděkoval Tomio Okamura a to bylo všechno, co v České televizi řekl, protože v příští sekundě z toho okna vypadl.
„Kdo chce kam, pomozme mu tam,“ říká se.
Tak moc Okamura chtěl do České televize, tak moc na to tlačili někteří radní, až tam nakonec ten nebožák vypadl z okna, protože se mu z té veřejnoprávní žumpy udělalo docela nevolno a on uviděl světlo na konci tunelu…
