Článek
Na demonstraci, která se konala na Staroměstském náměstí, jsem se těšil jako malé děcko.
Abych byl co nejblíže pódiu, odkud měla promlouvat skutečná elita našich lidí, jsem se vypravil raději už šest hodin před jejím začátkem, tedy přesně v devět hodin. Ale jaký byl m, když jsem se nedostál dál než ke Svatému Václavu, protože přede mnou se už tlačily davy našich lidí, kteří přišli podpořit demokracii a svobodně vyjádřit svůj názor na demokracii.
A to bylo teprve devět hodin a deset minut!
A když jsem se podíval za sebe, bylo prostranství kolem Národního muzea už taky docela zaplněné, dokonce jsem zahlédl i davy lidi na jeho střeše!
„Naši lidi jsou už i na Karlově mostě a na Nuseláku, není mezi nimi jediný turista, a i Ukrajinec, jsou to všichni naši lidi! Senovážné náměstí je už taky plné, a Strossmayerovo taky. Letenská pláň je naplněna dobře ze tří čtvrtin!“ hlásil sympatický důchodce, který neodtrhl zrak od mobilu, „ti šmejdi nepřestanou škodit a škodit! Žvaní ve sněmovně, aby vláda nemohla pracovat! Prohráli volby, tak by měli šoupat nohama a ne organizovat státní převraty!“
Důchodce si odplivl, ale jeho slina ani nedopadla na zem, jak jsme se už na sebe tlačili.
„A největší šmejd je ten bolševik na Hradě! Je to zbabělec a udavač! Užívá si luxus za naše peníze! Měl by abdikovat a celá ta slavná opozice by měla lozit kanálama!“ odplivla si i žena v květové sukni, která se na mě mačkala, „naštěstí jim ten jejich puč nevyšel, protože likvidátoři volebního výsledku byli naprostí diletanti. Nemají, na rozdíl od našich lidi, v ničem jasno a jejich právní povědomí není frustrováno nějakým omezením zákona.
Dříve či později to dojde všem, jako to došlo nám.
Je třeba neustále zveřejňovat charakter protagonistů jejich slepého protestu proti výsledkům voleb.
Je stále třeba poukazovat na jejich záludnou nenávist, která to jejich hnutí živí. Je to nenávist ke každému kdo nesouhlasí a je z jejich pohledu dezolát, svině, kolaborant.
Chceme návrat takové rétoriky a selekce obyvatel?
„Nechceme“ Nechceme návrat takové selekce rétoriky a takové selekce obyvatel!“ vykřikl jsem a ze všech sil, „Turek do vlády, Turek na Hrad!“
„Turek do vlády, Turek na Hrad! Turek do vlády, Turek na Hrad!“ ozvalo se miliónů hrdel v mnohonásobné ozvěně.
Šmejd, bolševik, komunista, udavač, zbabělec a pučista byl na Hradě obklíčen ze všech stran, neměl už jak uniknout našemu spravedlivému hněvu.
Zvítězili jsme nad těmi, kteří šířili nenávist, kteří proměnili republiku ve spálenou zemi a naše vítězství je vítězstvím svobody a demokracie, je vítězstvím pevné naděje, bylo vítězství vlády, která pracuje v prospěch našich lidí, je to sladké a drtivé vítězství našich lidí a ani jsme nemuseli čekat až do voleb, abychom dodělávající liberální hydře zasadili poslední ránu z milosti…
