Článek
Zápas s JAR byl náročný, stál mnoho sil, ale do šatny po závěrečném hvizdu sexy rozhodčí odcházeli naši fotbaloví reprezentanti s veselou myslí a s úsměvem na tváři, třebaže byli vyšťavení.
„Jo! Je to tam! Remizovali, jsme no a co!“ spustili hurónský křik, sotva se za nimi automaticky zavřely dveře a oni si naplno uvědomili, co právě dokázali.
Něco, co už se nemusí v jejich životech nikdy opakovat.
Uhráli remízu na mistrovství světa, na kterém si dali dostaveníčko nejlepší fotbalové reprezentace světa!
Podaří se jim ještě někdy něco takového?
Podívají se ještě někdy na mistrovství světa?
Radost těchto mladých, vždy pečlivě upravených, mužů byla zcela pochopitelná.
„Jo! Je to tam! Remizovali jsme no a co!“ křičeli v radostném opojení, protože se pořád nemohli nabažit toho, že dokázali po znovu vydolovat na mistrovství světa bod za remízu.
Jen brankář byl trochu smutný.
„Měl jsem tu penaltu chytit! Kdybych ji chytil, tak bychom vyhráli! Nebyla to zase taková pecka, dala se chytit!“ smutnil brankář.
Ale i v tuto chvíli se ukázala síla našeho kolektivu.
Láďa Krejčí, jako správný kapitán, chytil brankáře kolem ramen, aby mu poskytl psychickou podporu: „To neřeš! Dalo se to chytit, ale ten bod nám už nikdo nevezme! Je náš a co je doma, to se počítá! Všichni tě uznáváme jako gólmana, že jo, kluci!“
„To se ví! No tak jsme remizovali no a co?“ odpověděli sborem ostatní.
„Tak vidíš, že to není tvoje vina! Bůhví, kolik zápasů tady ještě odehrajeme, tak si to musíme užívat zápas od zápasu,“ usmál se kapitán a obrátil se na trenéra, „a na to, co říká Láďa Vízek, se vykašleme, že jo, trenére!“
„Láďa je hodný chlapec, zažil jsem ho jako spoluhráče. Jsem na vás hrdý, na to, co jste dnes dokázali. Dnes se mi splnil můj trenérský sen, získat bod na mistrovství světa!“ dojatě prohlásil trenér.
„A my ten titul stejně vyhrajem, stejně vyhrajem!“ začal zpívat brankář a všichni se k němu okamžitě přidali, protože nebylo nikoho, kdo by nevěřil, že cesta, po které společně kráčejí, je cestou ke zlatu…
