Článek
Tuhle jsem si vzpomněl na emeritního kardinála Duku, zrovna když jsem trhal ze stromu třešně, jejich rudá barva mi připomněla jeho kardinálský šat. Samozřejmě za to nejspíše mohla kardinálova moudrá tvář, protože moudré tváře mají tu vlastnost, že se samy lidem vynořují z jejich podvědomí, aby takto, docela nenásilně, upozornily na svoji existenci, a tím i existenci samotné lidské moudrosti, kterou jsou majitele těchto tváří výhradně z Boží milosti obdařeni.
A právě takto jsem si vzpomněl i na kardinála Duku, který to v církvi dotáhl hodně vysoko, jeho církevní funkce arcibiskupa a českého primase odpovídá víceméně stranické funkci generálního tajemníka ústředního výboru strany, a to z toho prostého důvodu, že mezi organizační strukturou církve, jejíž ústředí sídlí ve Vatikánu, a organizační strukturou komunistické strany, která má svůj Vatikán v Moskvě, není v podstatě žádného rozdílu.
I pohled na svět a jeho chápání je u katolíků a komunistů stejný. Pro katolíky není spásy mimo církev a pro komunisty zase mimo stranu, jedni i druzí chtějí spasit svět, jedni i druzí s neskrývanou nadějí vyhlížejí konec starého, prohnilého a hříchem prolezlého světa, na jehož troskách vznikne nový, lepší svět, Boží království, v němž budou žít věčně ti, kdož byli takto odměněni za svou pevnou a neochvějnou víru, ať už katolickou, či komunistickou!
To se mi samozřejmě hned mihlo v mysli jako první, když jsem si tuhle, trhaje ze stromu třešně, vzpomněl na kardinála Duku.
Ale hned po této první myšlenkové vlně mě, v souvislosti s kardinálem Dukou, napadlo ještě něco jiného.
„Safra, proč se kardinál Duka, tento jistě bezpochyby heterosexuální muž, nikdy neoženil, proč nikdy nezaložil tradiční rodinu, vstoupiv do svazku manželského, který je přinejmenším stejně tak posvátný, ve skutečnosti však mnohem víc, než stav kněžský?“ podivil jsem se nad tím, že kardinál Duka nezaložil tradiční rodinu, jak by se na heterosexuálního muže slušelo a patřilo. „Kdyby se každý muž stal katolickým knězem, vyjma samozřejmě homosexuálů, kteří se kněžími stát nemohou, jako kardinál Duka, tak lidstvo vymře, tak jsme na Titanicu!“
Při té představě, že by všichni muži, vyjma zmíněných homosexuálů, samozřejmě, byli katolickými knězi jako kardinál Duka, mne sevřela úzkost, protože s takovou by lidstvo skutečně vymřelo, vždyť všichni katoličtí kněží přece žijí v celibátu, neboť složili slib čistoty, aby mohli sloužit Bohu…
Ale stejně nechápu, proč si vlastně kardinál Duka nezaložil tradiční rodinu (kterou jako neženatý muž de facto rozkládá), proč nesloužil Bohu právě takto, tímto nejlepším možným způsobem, totiž tak, že by, jako správný katolík, zplodil spoustu dětí.
U Ježíše, se to dá, pochopit, že neměl děti, ani rodinu. Počat z Ducha svatého, byl Ježíš ve skutečnosti transmužem, kterým se musel stát, protože by jinak nebyl Božím synem, to jest bohočlověkem, tedy třetí Božskou osobou, která byla fakticky počata sama sebou.
U někoho takového se vskutku těžko dožadovat, už vzhledem k jeho unikátní, a tím zároveň i zcela specifické genetické výbavě, aby si založil tradiční rodinu a žil tak jako vzorný katolík.
„Ale proč se něčeho takového nedožadovat, a to plným právem, u kardinála Duky, heterosexuálního muže, který by měl jít především, jako hluboce věřící člověk, vlastním příkladem!
Jakýpak slib čistoty, když na plození dětí v katolickém manželství není přece nic nečistého, ale právě naopak?!“ ptám se.
Ano, ve jménu normality, ve jménu všech tradičních hodnot mám nejen právo se takto ptát, ale mám i přímo povinnost vyžadovat po kardinálu Dukovi to, aby si založil tradiční rodinu, kterou si ovšem nezaložil, jako by byl snad taky nějakým transgenderovým mužem!
Zastávali-li často u přírodních a pohanských kultů funkci kněží a šamanů homosexuálové, pak u katolických kněží něco takového nepřichází vůbec v úvahu.
Tak proč, sakra, nemá kardinál Duka tradiční rodinu, může mi to někdo říct!?
