Článek
Podruh Jandejsek přiběhl za mnou, právě když jsem dával prasatům. Dýchal vzrušením, tváře nu hořely a oči plály spravedlivým hněvem.
„Ty už jsi dal prasatům?“ ptal jsem ho.
„Dal, už jsem jim dal! Ale o prasata teď nejde!“ zvolal podruh Jandejsek a rozhodil ruce. „Chtějí nám ukrást volby! Naše volby, které jsou největším střetem s globální mocí za celých uplynulých třicet let!
Sjednotili jsme se, my všichni vlastenci, my, kteří máme vlast v srdci a ti šmejdi, ta liberální sebranka nám chce ukrást volby, chce nás ve volbách podvést, nás, kteří jsme ukázali, že se už nebojíme toho jejich liberálního teroru!
Chystají se udělat ze svátku demokracie její pohřeb, chystají se znásilnit náš národ, popřít naši touhou po míru a blahobytu, už se neštítí ničeho!“
Podruh Jandejsek sotva dýchal hněvem, který jím lomcoval.
Ale ani já jsem nezůstal netečný k těmto alarmujícím slovům, která jsem tak důvěrně znal ze stovek řetězových e-mailů, jež denně dostávám a jež čtu se stejnou nábožnou úctou s jakou nábožnou úctou čtu Bibli kralickou.
„Cože? Chtějí ukrást volby nám, kteří jsme nenechali vymýt mozky Českou televizí a jejich liberálními médii? Nám, kteří se nebojíme globálními moci a jdeme do otevřeného střetu s ní, abychom učinili naši krásnou zemi zase svobodnou?
To bohdá nebude, abychom se my, Češi, vzdávali bez boje!
Volby si ukrást nenecháme!
Už není na co čekat!
Popadněme všichni vlajky a táhněme v nekonečných houfech na tu jejich Strakovu akademii, na ten jejich Senát, na ten jejich Hrad a ukažme jim, zač je toho loket!
Vypráskejme všechny ty liberály, kolaboranty, zrádce, všechny, kteří nás zaprodali za pár drobných z eurodotací!
Nečekejme na volby, které nám chtějí ukrást, ve kterých chtějí zvítězit podvodem!
Vezměme si, co nám patří, už teď!
V Ústavě se píše, že všechna moc pochází z lidu a lid jsme my!
Já zaběhnu za podruhem Bártu. Řeknu mu, ať se vykašle na prasata, protože teď jde o všechno, jde o demokracii, o svobodu, nesmíme těm liberálním šmejdům dovolit, aby nám ukradli volby!
A ty, podruhu Jandejsku, zaběhni na staré bělidlo a všechny tam vyburcuj k aktivnímu odporu!
Ať vytáhnou české vlajky, které jsme museli schovávat pod podlahou, ať si přišpendlí trikolóru a taky žlutou hvězdu, co museli nosit za covidofašistické diktatury, a jdou svrhnout ty šmejdy, tu liberální svoloč!
Pravím ti, podruhu Jandejsku, že ještě dnes budeme svobodní, že ještě dnes si povládneme sami!
Řekni sám, nač s tím čekat až do voleb, aby nám je stejně, jako celých třicet let tohoto zločinného režimu, ukradli!“
„To jsou slova! Už běžím! Ještě dnes budeme svobodní!“ vykřikl podruh Jandejsek a rozběhl se na Staré bělidlo, aby tam všechny zburcoval k celonárodnímu odporu proti šmejdům, kteří nám chtějí ukrást volby.
Ale to se přepočítali, liberálové a ta jejich globální moc!
Mají nás za odpad, a přitom my, odvážní stateční a poctiví lidé, kteří nejsme neteční k vraždění Slovanů, jsme ta skutečná elita národa, my jsme solí této naší krásné země.
Nechal jsem prasata prasaty a rozběhl se za podruhem Bártou.
Ale nemějte strach, o prasata bude taky dobře postaráno.
Už zítra se bude naší krásnou zemí šířit libá vůně čerstvého ovaru, zase se nám budou pod mírovým nebem lesknout mastné huby, protože tak chutná svoboda!
