Článek
Nevím, kdo všechno se stydí za Václava Klause, až je celý červený a na spáncích má naběhlé velké žíly, či tepny, nebo dokonce kvůli tomu ani nevychází ze svého domu a když z něho přece jen vyjde, tak raději chodí kanály.
Já se za Václava Klause rozhodně nestydím.
A ani netuším, přiznám se, proč bych se měl za něho stydět.
Václav Klaus chodí vždy čistý a upravený, nikdy jsem na jeho saku neviděl jediný utržený knoflík. Navíc z něj vychází příjemná, nebojím se říct, že nosu lahodící vůně.
A jeho knírek?
Jeho knírek je za všech okolností vyloženě švihácký!
„A za takového člověka bych se měl stydět?“ ptám se.
A nejen to.
Vždy, když jsem byl v Institutu Václava Klause na nějaké besedě se čtenáři knih Václava Klause, nevšiml jsem si nikdy, a to jsem se díval opravdu pečlivě, žádné pavučinky na okně, ani žádného smítka či nějakého drobku na zemi, natož nějaké necudně odchlíplé tapety na zdi.
I lidé, takto zaměstnanci IVK, respektive zaměstnanci miliardáře Tykače, byli vždy milí a velmi úslužní.
Jakl mi vždy velmi ochotně vycídil boty svým culíkem a přitom mi poradil, jaké pivo je nejlepší a proto bych ho měl rozhodně ochutnat, jestli nechci o něco přijít.
A Macinka?
Macinka se na mně mile usměje a zeptá se: „Dáte si dobrou brazilskou kávu? Nebo vám můžeme nabídnout chilské pero?“
Přiznávám, že nepohrdnu ani jedním, ani druhým.
Dám si dobrou brazilskou kávu a domů si odnesu chilské pero.
A ani jednou se mi nestalo, že bych šel z IVK domů pěšky.
„Hodím vás domů, chcete? Jaguarem?“ nabídne mi pokaždé Turek.
Byl bych blázen, kdybych odmítl, protože kdy se našinec, kterého Fijala ožebračil o všechno, zase sveze Jaguarem?
Tuhle jsme jeli přes nějakou obec dvě stě padesát.
„Nebojte, nic se nám nemůže stát, je to úplně bezpečné, jsem totiž europoslanec a brzy budu ministr zahraničí,“ ujišťoval mě Turek.
A já mu věřil.
Proč bych mu nevěřil?
V Institutu Václava Klause mluví všichni pravdu, protože je k tomu vede Václav Klaus svým vlastním příkladem.
A za takového člověka se mám stydět?
To raději vystoupím z NATO a z EU a půjdu do Moskvy po kolenou, než bych se měl stydět za Václava Klause, jako Mirek Topolánek, který si raději nechal narůst vousy, aby ho lidé na ulici nepoznali a nezačali po něm házet blátem, kterého je letos na jaře všude víc než dost, jak pořád prší a prší a nebere to žádného konce tohleto období dešťů…
