Článek
Negativní titulky o jednotných přijímacích zkouškách (JPZ) jsou v českých médiích každoroční tradicí. Příprava je obtížná a zvýhodňuje bohaté, zní ze všech stran. To, že jde o stresové období pro děti a přípravné kurzy mohou vyjít na tisíce korun, je fakt. Nevíme ale, jak velkou roli tohle všechno hraje.
Chybí totiž data, která by potvrdila, že je jednotná přijímací zkouška neefektivní, že nefunguje pro učební obory nebo že zvýhodňuje bohatší uchazeče. Na druhou stranu CERMAT ani po letech od zavedení JPZ nebyl schopný dokázat opak.
Proto jsem se rozhodl požádat školy o poskytnutí výsledku JPZ a maturitních zkoušek jednotlivých žáků. Na poskytnutých datech od 903 studentů budu sledovat vztah mezi výsledky jednotlivých zkoušek, tedy, zda žák úspěšný u JPZ uspěl i u maturitní zkoušky.
Pro tuto analýzu je nutné ustanovit, čeho vlastně chceme, aby jednotná přijímací zkouška docílila. V současnosti funguje jako filtr pro střední školy, na které je přetlak. Protože je střední vzdělávání zakončeno maturitní zkouškou, měly by JPZ vybírat ty uchazeče, kteří ji nejlépe splní.
Logicky vyvstává argument, že jde o špatnou metriku úspěchu. JPZ ale fungují v systému, kde je střední škola navázána na maturitní zkoušku. Pokud kritizujeme ji, není to argument v neprospěch jednotných přijímaček; nemůžeme měnit dříve je, a až poté maturity.
Než ale přejdeme k výsledkům, je nutné zmínit dva body časté kritiky přijímacích zkoušek, kterými se analýza bude zabývat:
- Testují jen matematiku a češtinu, takže neobjeví talenty v jiných oborech.
- Nemají nic společného se studijními úspěchy.
Výsledky analýzy
Pokud porovnáme korelaci mezi výsledky jednotných přijímacích zkoušek a maturitních zkoušek (vezmeme-li sumu skóre z M a Čj a průměrnou známku z maturity), získáme korelační koeficient r = -0,51. Tato korelace se dá považovat za poměrně silnou a dostává se na úroveň běžných testů studijních předpokladů (korelace se pohybuje mezi -1 a 1, kde 0 značí absenci korelace).
Jen pro ilustraci, testy OSP, které vytváří pro vysoké školy společnost SCIO, se státní závěrečnou zkouškou korelují koeficientem r = -0,29. První argument tak můžeme v zásadě vyvrátit. JPZ dokáží poměrně dobře předpovědět výsledek maturitní zkoušky už čtyři roky před jejím konáním.
Navíc v rámci této korelace sledujeme průměrnou známku z maturitní zkoušky, která je kombinací státní i školní součásti, tedy dohromady čtyř předmětů. Zároveň tak korelace ukazuje, že JPZ nezjišťují jen matematické a češtinářské dovednosti, ale jejich záběr je širší.
Pro lepší vizualizaci je možné studenty rozdělit do skupin podle úspěšnosti u jednotných přijímacích zkoušek a zachytit, s jakým hodnocením maturitní zkoušku splnili.
Výsledky maturitní zkoušky podle skóre jednotných přijímacích zkoušek
Možná úskalí
Pochopitelně pouhé statistické porovnání dvou proměnných nepodává ani z daleka kompletní obrázek. Je nutné zmínit hned několik úskalí analýzy, aby bylo jasné, co z ní vyplívá, nebo naopak nevyplívá.
V prvé řadě by se v rámci výpočtu koeficientu dalo argumentovat vlivem školy. Žák s lepším výsledkem JPZ se dostane na lepší školu, díky které pak lépe zvládne maturitu. I když ale budeme proměnnou školy kontrolovat (místo absolutních čísel sledovat odchylky od průměru školy), korelace zůstane silná (r = -0,52).
Maturitní i přijímací zkoušky jsou svou náturou podobné; předchází jim intenzivní příprava, jsou pro účastníky stresové apod. Proto nelze implikovat, že JPZ identifikují „lepší“ studenty. Vybírají ale ty, kteří lépe splní maturitní zkoušku, což je pro náš systém v dnešní době důležité.
Co z toho tedy plyne?
Všichni studenti maturitních oborů musí pro úspěšné absolvování školy složit maturitní zkoušku, a to nehledě na obor nebo typ školy. Jednotné přijímací zkoušky filtrují uchazeče s vyšší pravděpodobností složení maturitní zkoušky. Po zhodnocení výsledků analýzy dat nelze dojít k jinému závěru, než že svůj účel plní.
Neznamená to, že jsou přijímací zkoušky jakýmkoliv způsobem dokonalé. Jsou vytvořené pro současnou formu středoškolského vzdělání, do které zapadají. Pokud se ale bude školství dále obracet směrem ke kvalitativnímu hodnocení spíše než k tomu kvantitativnímu, bude se muset změnit i jednotná přijímací zkouška.
Nedotknutá touto analýzou je otázka přínosu placených metod příprav, ukazuje ale, že pokud peníze zvýhodňují uchazeče u JPZ, zvýhodňují je pravděpodobně i u maturitní zkoušky (nebo silný vliv vůbec nemají).
Jednotné přijímací zkoušky jsou zjevně terčem i takové kritiky, která opodstatněna není. Neměly by být prezentovány jako zásadní problém našeho školství; pokud totiž kritizujeme je, kritizujeme celý systém. A ten změnou nebo zrušením jednotných přijímaček nevylepšíme.
