Jak Švédsko změnilo pohled na work-life balance

Ještě před několika lety byla kultura přepracovanosti v mnoha zemích téměř romantizovaná. Dlouhé hodiny v kanceláři byly symbolem ambicí, úspěchu a odhodlání. Člověk, který odpovídal na e-maily o půlnoci nebo pracoval během dovolené, býval často považován za ideálního zaměstnance. Sociální sítě zaplavily motivační citáty o spánku jako slabosti a workoholismus se stal téměř součástí moderní identity. Právě v tomto období začalo Švédsko přitahovat pozornost zbytku světa úplně jiným přístupem.

Najednou se ukázalo, že země s jednou z nejvyšších životních úrovní v Evropě zároveň nefunguje na principu permanentního stresu. Naopak. Švédové chodili domů v pět odpoledne, pravidelně si vybírali několik týdnů dovolené v kuse a během pracovního dne si bez výčitek dávali dlouhé pauzy na kávu a rozhovor s kolegy. A přesto ekonomika fungovala.

Právě tato kombinace začala fascinovat média po celém světě.

Pochopit švédský work-life balance bez slova „lagom“ je prakticky nemožné. Lagom je jeden z těch pojmů, které se velmi těžko překládají. Nejčastěji znamená „tak akorát“, „ani moc, ani málo“ nebo „dostatečně“. Ve švédské kultuře ale nejde jen o jazykový výraz. Je to životní filozofie, jež se promítá téměř do všeho: od interiérového designu přes vztahy až po pracovní život. Švédové obecně nevěří v extrémy. Nedůvěřují přehnanému pracovnímu nasazení stejně jako okázalému luxusu nebo agresivnímu kariérismu.

Profesorka Lotta Dellve z Göteborské univerzity vysvětlila, že lagom na pracovišti znamená hledání rovnováhy mezi výkonem, regenerací a dlouhodobou udržitelností. Jinými slovy není dobře pracovat na úkor vlastního zdraví.

A právě tady se objevuje obrovský rozdíl oproti českému prostředí. V Česku je stále poměrně silně zakořeněná mentalita, že kdo tvrdě maká, ten si zaslouží respekt. Přetížení bývá někdy dokonce vnímáno jako důkaz důležitosti nebo úspěchu. Mnoho lidí má problém odmítat práci navíc, nastavit si hranice nebo si bez pocitu viny vzít delší volno.

Ve Švédsku je naopak schopnost chránit svůj osobní čas považována za známku zralosti a zdravého přístupu k životu.

Jedna z věcí, která cizince ve Švédsku často šokuje nejvíce, je úplně obyčejný konec pracovního dne. Kolem páté hodiny odpoledne kanceláře rychle zejí prázdnotou. Lidé si balí věci, vypínají notebooky a odcházejí domů. Ne proto, že by byli méně ambiciózní, ale protože pracovní den prostě skončil.

Ve Švédsku totiž může dlouhé vysedávání v kanceláři působit dojmem, že člověk nestíhá svou práci efektivně. Podle dat OECD Well-being Data Monitor pracuje nadměrné množství hodin jen velmi malé procento Švédů. Země přitom dlouhodobě patří mezi ekonomicky nejvýkonnější státy Evropy. To výrazně narušuje představu, že produktivita automaticky roste s počtem odpracovaných hodin. Švédský model stojí na důvěře. Zaměstnavatelé často předpokládají, že dospělý člověk zvládne svou práci bez neustálé kontroly. Mnoho firem proto funguje hybridně nebo flexibilně a zaměstnanci mají poměrně vysokou autonomii.

V českém prostředí je situace stále trochu jiná. Přestože home office po pandemii výrazně vzrostl, řada zaměstnanců stále cítí potřebu dokazovat svou aktivitu. Některé firmy navíc stále upřednostňují fyzickou přítomnost před skutečnými výsledky práce.

Pokud existuje něco, co dokonale symbolizuje švédský přístup k životu, je to fika. Na první pohled jde jen o přestávku na kávu. Ve skutečnosti ale fika představuje mnohem hlubší kulturní fenomén. Nejde pouze o pití kávy, ale o vědomé zpomalení během dne. Ve Švédsku bývá běžné, že zaměstnanci mají dvě fika pauzy denně. Během nich se často neřeší práce vůbec. Kolegové si povídají o rodině, počasí, cestování nebo obyčejných každodenních věcech.

Fika totiž pomáhá snižovat stres, podporuje kreativitu a posiluje mezilidské vztahy na pracovišti. Pauza zde není považována za překážku produktivity, ale za její důležitou součást.

V české kultuře bývá pracovní tempo často mnohem hektičtější. Přestávky na kávu sice existují, ale málokdy mají tak hluboký společenský význam jako ve Švédsku. Češi mají navíc často tendenci jíst oběd rychle a vrátit se zpět k práci. Švédové naopak dlouhodobě věří, že pravidelný odpočinek zlepšuje koncentraci i výkon.

Další oblastí, kde je rozdíl mezi Švédskem a Českem výrazně vidět, je přístup k volnému času. Ve Švédsku mají zaměstnanci zákonný nárok minimálně na 25 dní dovolené ročně. Velmi běžné jsou ale i delší dovolené díky kolektivním smlouvám. Ještě zajímavější je však samotná kultura čerpání volna. Švédové si dovolenou nejen berou, ale opravdu během ní odpočívají. Odpovídání na pracovní e-maily během volna není považováno za profesionalitu, ale spíše za neschopnost oddělit práci od osobního života.

Během léta se ve Švédsku mnoho firem téměř zastaví. Červenec bývá známý jako období „industry vacation“, kdy velká část zaměstnanců odjíždí na několik týdnů pryč. Některé společnosti dokonce plánují projekty tak, aby s tím automaticky počítaly.

V českém prostředí bývá situace mnohem komplikovanější. Lidé si sice vybírají dovolenou, ale často zůstávají alespoň částečně online. Mnoho zaměstnanců má pocit, že musí být neustále dostupní. Právě permanentní digitální dostupnost je přitom jedním z největších důvodů moderního psychického vyčerpání.

Jedním z nejsilnějších pilířů švédského work-life balance je důraz na rodinu. Ve Švédsku je zcela běžné, že oba rodiče aktivně pečují o děti a zároveň budují kariéru. Země nabízí jeden z nejštědřejších systémů rodičovské dovolené na světě. Rodiče mají dohromady k dispozici 480 dní placeného volna.

Aktivní otcovství je ve Švédsku společenským standardem. Muži běžně odcházejí na rodičovskou dovolenou a nikdo to nepovažuje za něco neobvyklého. Velkou roli hraje také systém VAB, tedy možnost zůstat doma s nemocným dítětem bez stigmatizace nebo strachu o pracovní pozici.

V českém prostředí se situace postupně zlepšuje, ale kulturní rozdíly jsou stále znatelné. Péče o děti bývá stále častěji spojována primárně s ženami a mnoho otců se obává, že delší rodičovská dovolená může negativně ovlivnit jejich kariéru. Právě Švédsko ale ukazuje, že silná ekonomika a důraz na rodinný život se vzájemně nevylučují.

Není náhoda, že se švédský work-life balance stal obrovským tématem hlavně mezi mileniály a generací Z. Mladší generace totiž stále častěji odmítají představu, že práce musí být středobodem celé identity. Místo toho hledají flexibilitu, psychickou pohodu, smysluplnost a prostor pro osobní život.

Švédsko se v tomto směru stalo téměř ikonou moderního životního stylu. Pro mnoho lidí představuje alternativu ke kultuře neustálého výkonu. Na sociálních sítích navíc švédský životní styl působí velmi atraktivně, přičemž minimalistické kanceláře, dlouhé letní večery, práce z domova, fika v kavárnách nebo důraz na přírodu vytvářejí obraz klidnějšího a vyváženějšího života.

Přestože je švédský work-life balance často idealizovaný, realita samozřejmě není úplně bezchybná. I ve Švédsku existují lidé trpící stresem, vyhořením nebo tlakem na výkon. Profesorka Lotta Dellve upozornila, že pracovní intenzita ve Švédsku patří v Evropě stále mezi vysoké. Rozdíl ale spočívá v tom, že švédská společnost bere psychické zdraví mnohem vážněji. Vyhoření není vnímáno jako osobní selhání, ale jako problém systému a pracovních podmínek.

Přestože je česká pracovní kultura stále výrazně odlišná, změna už je vidět. Mnoho firem začíná nabízet flexibilní pracovní dobu, hybridní model práce nebo wellbeing benefity. Čím dál více zaměstnanců otevřeně mluví o psychickém zdraví, stresu nebo potřebě rovnováhy mezi prací a osobním životem.

Zatímco dříve byly podobné benefity považovány za luxus, dnes se stávají konkurenční výhodou na pracovním trhu. Švédský model tak možná neovlivnil jen pracovní kulturu ve Skandinávii. Postupně mění způsob, jakým celý svět přemýšlí o práci, úspěchu a kvalitě života.

Zdroj: sweden.se, smartly.se, swedenandme.com