Článek
Místo, kde poušť dostává vlastní sezónní oceán
Představte si, že stojíte na vrcholu obrovské bílé duny. Kolem vás není nic než písek, který se táhne až k horizontu. Pak se podíváte dolů a mezi zvlněnými dunami spatříte dokonale modrou lagunu. O několik desítek metrů dál je další. A za ní další. Tyrkysová voda se zrcadlí mezi bílými písečnými hřebeny a celý výjev působí tak dokonale, že člověk chvíli neví, jestli se dívá na skutečnou krajinu, nebo na digitálně vytvořený obraz.
Právě v tom spočívá kouzlo národního parku Lençóis Maranhenses, jednoho z nejpozoruhodnějších přírodních míst Brazílie. Rozsáhlé území na severovýchodním pobřeží země tvoří především pobřežní duny, které během období dešťů zaplaví sladká voda. Není proto divu, že Lençóis Maranhenses bývá označován za jednu z nejbizarnějších krajin na Zemi. Ještě zajímavější ovšem je, že označení „poušť“ je vlastně trochu zavádějící.
Poušť, která vůbec není poušť
Na fotografiích působí Lençóis Maranhenses jako obrovská tropická Sahara. Jenže z klimatického hlediska má k typické poušti poměrně daleko. Oblast má výrazné období dešťů a podle UNESCO se nachází v semihumidním klimatu, kde sezónní srážky vytvářejí mezi dunami dočasné laguny. Právě tento paradox dělá z oblasti tak mimořádný fenomén. V období dešťů se voda hromadí v prohlubních mezi dunami. Pod povrchem se totiž nachází vrstva s velmi nízkou propustností, která zabraňuje rychlému odtoku vody. Déšť tak vytvoří přirozené bazény, které se mohou táhnout mezi jednotlivými písečnými hřebeny.
Jakmile období dešťů skončí, začnou laguny postupně vysychat. Některé zmizí rychle, jiné vydrží výrazně déle. Krajina se proto během roku neustále mění. A právě sezónnost je jedním z hlavních důvodů, proč může fotografie stejného místa pořízená v různých měsících vypadat, jako by pocházela ze dvou různých světů.
Lençóis Maranhenses vytváří překrásný kontrast
Proč zde mezi dunami vznikají tyrkysové laguny?
Celý mechanismus je fascinující ukázkou spolupráce několika přírodních sil. Písek se do oblasti dostává mimo jiné prostřednictvím říčních systémů a pobřežních procesů. Oceán, příliv, proudění a vítr následně pomáhají sedimenty přesouvat a hromadit. Převládající větry potom vytvářejí charakteristické dunové formace, které se mohou postupně přesouvat směrem do vnitrozemí. UNESCO uvádí, že některé duny mohou migrovat rychlostí několik metrů za rok.
Během deštivé sezony voda proniká do písku a shromažďuje se v prohlubních mezi dunami. Právě tehdy vzniká ikonická scenérie, kterou známe z fotografií. UNESCO upozorňuje, že laguny mohou mít různé barvy, tvary, velikosti i hloubky a jejich nejpůsobivější podoba nastává ve chvíli, kdy dosáhnou maximální hladiny.
Duny, které vypadají jako nekonečné bílé vlny
Samotné duny jsou možná stejně působivé jako laguny. Rozlehlé pole bílého písku zabírá více než polovinu území zapsaného na seznamu UNESCO a samotný park má podle aktuálních údajů ICMBio přibližně 156 608 hektarů. Při pohledu z výšky připomínají duny obrovské bílé prostěradlo rozprostřené přes pobřeží. Právě odtud pochází název Lençóis,portugalské slovo pro „prostěradla“. Vítr formuje písek do charakteristických oblých a srpovitých útvarů. Některé duny dosahují výšky desítek metrů a jejich tvary se postupně proměňují. Tam, kde písek není stabilizován vegetací, mohou být duny výrazně aktivnější. Člověk tak může vystoupat na kopec, podívat se na vlastní stopy a o chvíli později zjistit, že vítr už jejich obrysy změnil.
Celá lokace působí nadpozemsky
Místo ukrývá překvapivě pestrý ekosystém
Při pohledu na nekonečné písečné pláně by člověk mohl předpokládat, že zde život prakticky neexistuje. Opak je pravdou. Lençóis Maranhenses leží v přechodové oblasti mezi brazilskými biomy Cerrado, Caatinga a Amazonie. Součástí chráněného území nejsou pouze duny a laguny, ale také mangrovy, pobřežní vegetace a další ekosystémy. Park poskytuje prostředí řadě druhů rostlin a živočichů. UNESCO upozorňuje také na význam lokality z hlediska biodiverzity a na přítomnost tradičních komunit, které v oblasti žijí.
Některé organismy jsou přitom dokonale přizpůsobené tomu, že část krajiny během roku vysychá a později se znovu zaplavuje. Sezonní proměna proto není pro zdejší přírodu katastrofou. Je její přirozenou součástí.
Proč se park dostal na seznam UNESCO?
V červenci 2024 přišel pro tuto brazilskou přírodní lokalitu zásadní okamžik. Národní park Lençóis Maranhenses byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Výbor světového dědictví ocenil mimořádnou estetickou hodnotu krajiny i její geologický a geomorfologický význam. UNESCO zdůrazňuje především kombinaci rozsáhlého dunového systému, sezónních i trvalých lagun a dlouhodobých geologických procesů, které krajinu vytvořily.
Kdy je nejlepší navštívit Lençóis Maranhenses?
Tady záleží na tom, co od návštěvy očekáváte. Pokud chcete vidět ikonické tyrkysové laguny mezi bílými dunami, ideální období přichází po hlavní dešťové sezoně, kdy jsou nádrže naplněné vodou. Nejvhodnější období je především květen až září. Park je přitom možné navštívit během celého roku, ale právě v tomto období bývají laguny po deštích plné a počasí je příznivější pro poznávání krajiny.
Pro první návštěvu jsou nejdůležitějšími základnami především Barreirinhas a Santo Amaro do Maranhão. Park je rozsáhlý a jeho jednotlivé části nejsou jednoduše dostupné běžným autem. Z Barreirinhas se do některých částí parku vstupuje přes řeku Preguiças a následně s využitím autorizovaných vozidel 4×4. Ze Santo Amaro je možné do některých oblastí pokračovat pěšky nebo využít autorizovanou dopravu.
Kdo chce zažít Lençóis opravdu intenzivně, může se vydat také na vícedenní trek a nocovat v místních osadách. Právě pěší putování umožňuje vnímat prostor úplně jinak než krátká návštěva nejznámějších lagun.
