Queen Mab od P. B. Shelleyho. Básnická vzpoura proti monarchii, náboženství i světu

Queen Mab představuje první velké básnické dílo Percyho Bysshe Shelleyho a zároveň jednu z nejradikálnějších prací jeho raného období. Poprvé vyšla v Londýně roku 1813 pod názvem Queen Mab; A Philosophical Poem; With Notes. Shelley si její první vydání vytiskl v podstatě sám. Vzniklo 250 výtisků, z nichž přibližně sedmdesát osobně rozdal přátelům a známým. Nešlo tedy o klasickou knihu určenou širokému publiku, ale spíše o politický a filozofický traktát ukrytý v těle romantické básně.

Shelley měl k radikálním myšlenkám blízko už předtím. Z Oxfordu byl roku 1811 vyloučen poté, co spolu s Thomasem Jeffersonem Hoggem publikoval traktát The Necessity of Atheism. V Queen Mab pak rozvinul témata, která se v jeho raném díle objevovala opakovaně: svobodu jednotlivce, odpor k autoritářství, kritiku náboženského dogmatu, sociální nerovnost, vztah člověka k přírodě a představu, že společnost se může zásadně proměnit.

Příběh má podobu téměř pohádkového kosmického putování. Ianthe usíná a přichází za ní Queen Mab, vílí královna, která jejího ducha oddělí od těla. V magickém voze taženém okřídlenými koňmi ji odnáší vysoko nad Zemi, až se planeta stává jen drobným bodem v nekonečném prostoru. Ianthe pak sleduje dějiny lidstva z perspektivy, která jí umožňuje vidět jejich vzestupy i pády. Mab jí ukazuje minulost, přítomnost a budoucnost a jednotlivé obrazy fungují jako filozofická demonstrace toho, co podle Shelleyho lidstvo pokazilo a co by ještě mohlo napravit.

Jméno Ianthe navíc nebylo náhodné. Stejné jméno dostala Shelleyho dcera, narozená v červnu 1813. Queen Mab tak vznikala v bezprostřední blízkosti Shelleyho vlastního rodinného života.

Z výšky Mabina paláce Ianthe pozoruje dějiny civilizací. Vidí například Palmyru, egyptské pyramidy, místa spojená s jeruzalémským chrámem, Athény a Řím i dávná města, jejichž ruiny pohltila vegetace. Tyto obrazy nejsou jen romantickou dekorací. Shelley prostřednictvím zaniklých civilizací připomíná pomíjivost lidské moci. Králové, říše a monumenty, které kdysi působily nezničitelně, nakonec podlehnou času.

Právě tady se objevuje jeden z klíčových principů celé básně. Lidské instituce nejsou věčné. A pokud jsou založeny na násilí, nerovnosti nebo útlaku, není důvod předpokládat, že budou existovat navždy.

Když Mab ukazuje Ianthe současný svět, její obraz civilizace rozhodně není lichotivý. Vidíme krále žijícího v chráněném paláci, zatímco kolem něj žijí chudí. Přestože má moc a majetek, není podle Shelleyho skutečně svobodný. Jeho vlastní neřesti mu nedovolují užívat si ani bohatství, které nashromáždil.

Shelley tím obrací tradiční představu moci naruby. Bohatství a společenské postavení automaticky neznamenají štěstí. Naopak, člověk, který žije pro vlastní prospěch, se může stát otrokem právě toho systému, který mu měl přinést svobodu. Mab přitom staví proti krátké slávě monarchů trvalejší hodnotu morálně jednajícího člověka. Příroda podle Shelleyho nakonec pracuje proti tyranii a ve prospěch obyčejných lidí.

Jedním z nejvýraznějších motivů básně je válka. Shelley odmítá představu, že násilí vzniká jednoduše proto, že jsou lidé od přírody zlí. Za jeho vznikem hledá především společenské instituce a autority. Kritizuje monarchii, politiky, duchovní i vojenské velitele, kteří podle něj dokážou svou mocí a propagandou vtisknout násilí i těm, kteří by jinak neměli důvod bojovat.

Obraz poklidné noci, která se promění v bouři, bitvu a vypálené město, tak získává politický význam. Válka není romantické dobrodružství. Je to mechanismus, v němž umírají lidé, zatímco ti, kteří rozhodují, mohou zůstávat vzdáleni jeho skutečným následkům.

Ještě ostřejší je Shelley v případě organizovaného náboženství. Queen Mab patří k jeho otevřeně ateistickým dílům a některé pasáže útočí na představu Boha, která podle něj legitimizuje násilí, strach a poslušnost. Poezie zde přestává být bezpečným romantickým snem a mění se v intelektuální provokaci. Výraznou postavou je Ahasuerus, známý jako Bludný Žid. Objevuje se jako přízrak a vypráví Ianthe příběh o krutém božstvu, trestu a utrpení. Shelley prostřednictvím této epizody zpochybňuje teologické vysvětlení lidského utrpení a připomíná také násilí páchané v dějinách ve jménu náboženství.

Pro Shelleyho přitom není skutečným vládcem vesmíru osobní Bůh, ale spíše neosobní princip nutnosti a přírody. Příroda se v jeho filozofii nestává kulisou lidského života. Je samotnou silou, která prostupuje existencí.

Shelleyho kritika se neomezuje na paláce a kostely. Terčem je také obchod založený na penězích a společenském postavení. Podle jeho vize vede sobectví k systému, v němž se věci potřebné pro život místo sdílení prodávají těm, kteří si je mohou dovolit. Výsledkem je luxus na jedné straně a chudoba na straně druhé. Člověk, který musí neustále bojovat o přežití, pak podle Shelleyho nemá prostor rozvíjet svůj talent, vzdělání ani vlastní svobodu.

Právě zde je patrný vliv filozofa Williama Godwina, jehož myšlenky Shelley znal a s nimiž dlouhodobě polemizoval. Queen Mabpropojuje představu nutnosti, proměnlivosti přírody a lidské schopnosti vytvořit lepší společenské uspořádání.

K básni patří také sedmnáct rozsáhlých poznámek. A právě ty ukazují, že Shelley nechtěl vytvořit pouze fantastickou básnickou vizi. Chtěl zároveň vysvětlit filozofické základy svého pohledu na svět.

Poznámky se dotýkají ateismu, vegetariánství, svobodné lásky, republikánství, náboženství, přírodních zákonů nebo filozofického konceptu nutnosti. Shelley do nich přenesl argumentaci, kterou by samotný básnický příběh nedokázal obsáhnout. Queen Mab tak osciluje mezi eposem, filozofickým traktátem a politickým pamfletem.

Výrazná je také kritika manželství jako instituce a tradičních společenských představ o sexualitě. Shelley zde hájí mnohem svobodnější pojetí partnerských vztahů a postavení žen. Budoucí společnost si představuje jako svět, v němž nebude sexualita spojena s ekonomickým donucením a prostitucí a v němž budou ženy a muži žít jako rovní.

Po všech obrazech násilí, chudoby a útlaku přichází vize Země, která se postupně proměnila v pozemský ráj. Podnebí se změnilo, nehostinná místa se zazelenala, zemědělská krajina se rozšířila a příroda už nestojí proti člověku. Shelley dokonce vytváří obraz zvířecího světa, v němž spolu pokojně existují tvorové, kteří jsou v realitě přirozenými predátory a kořistí. Lidé se stávají vegetariány a jejich vztah k přírodě už není založen na násilí. Zmizet mají také instituce spojené s mocí a trestem. Paláce, katedrály a vězení se mění v ruiny. Ne proto, že by je nahradila jiná forma autoritářství, ale protože je lidé přestanou potřebovat.

Jedním z důležitých témat básně je také smrt. Shelley se snaží odstranit strach, který je podle něj jedním z nástrojů lidského podrobení. Smrt v jeho vizi není definitivním vítězstvím nicoty nad člověkem. Je součástí neustálého procesu přírody a proměny. I proto se jeho filozofický svět odmítá smířit s představou, že lidský život musí být definován strachem z jeho konce.

Budoucí člověk má být podle Shelleyho schopen přijmout smrt s větším klidem a zároveň žít intenzivněji. Svoboda se zde netýká pouze politických institucí. Je také psychologická.

Přestože je Queen Mab hluboce revoluční dílo, Shelleyho představa změny není jednoduše obrazem násilného povstání. Jeho filozofie vychází z přesvědčení, že společnost se může proměnit postupně. Příroda se neustále vyvíjí a stejně tak se může vyvíjet lidské morální vědomí. Shelleyho zkušenost s Francouzskou revolucí a zejména s jejím násilným průběhem ho vedla k představě, že dokonalou společnost nelze vytvořit jediným politickým aktem.

Změna má přijít spolu s proměnou samotných lidí. Čím více lidí bude schopno představit si spravedlivější společnost a jednat podle principů soucitu, rovnosti a svobody, tím více se může změnit svět kolem nich.

Ironie celé historie Queen Mab spočívá v tom, že Shelley ji původně chtěl držet mimo dosah široké veřejnosti. Jeho soukromě distribuovaná kniha však později unikla do světa. Od roku 1821 začaly vycházet pirátské edice. Shelley se proti jejich šíření snažil zasáhnout, mimo jiné proto, že se obával, že jeho rané a velmi radikální dílo může spíše poškodit než podpořit jeho politické ideály. Jenže pokus zastavit šíření měl opačný efekt. Queen Mab se stala populární mezi dělníky, reformátory a radikálními politickými kruhy.

Britský knihkupec Richard Carlile vydal roku 1822 vlastní edici a v průběhu 20. let vznikly další. V následujících desetiletích se báseň šířila mezi pracujícími vrstvami a stala se významným textem chartistického hnutí. Z původně soukromé knihy se tak stal text, který žil vlastním politickým životem.

Kontroverze kolem Queen Mab neskončily ani po Shelleyho smrti. Když Mary Shelley připravovala v roce 1839 vydání manželových Poetical Works, některé pasáže včetně části dedikace a několika ateistických úseků vynechala. V následujícím vydání byly obnoveny.

Právě tyto pasáže se později staly předmětem právního sporu kolem vydavatele Edwarda Moxona. Přestože soud skončil verdiktem v jeho neprospěch, nebyl uložen další trest než úhrada nákladů a následně už se úřady podle dostupných pramenů nepokusily další šíření Queen Mab zastavit.

Zdroj: ebsco.com, britannica.com