Článek
Podzim jako film o nás samých
Je něco zvláštního na tom, jak rychle se s příchodem podzimu mění způsob, jakým se díváme na vlastní život. Ještě před několika týdny jsme chodili ven v sandálech, jedli zmrzlinu, trávili večery u vody a měli pocit, že je čas nekonečný. A pak se jednoho rána probudíme do šedivého světla, vezmeme si kabát, do sluchátek pustíme introspektivní písničku od Radiohead a najednou máme pocit, že se právě otevírá nová kapitola. Podzim má zkrátka mimořádně silnou main character energy.
Stačí projít parkem se sluchátky, koupit si kávu s sebou, sednout si k oknu ve vlaku nebo se večer procházet městem pod pouličními lampami a člověk si může připadat, jako by ho někdo právě hodil do nezávislého filmu. A právě v tom spočívá kouzlo fenoménu, kterému se na sociálních sítích říká main character season. Nejde o psychologickou diagnózu ani o odborný termín. Je to způsob, jak popsat období, kdy začneme svůj každodenní život vnímat výrazněji, estetizovat ho a přemýšlet o sobě jako o hlavní postavě vlastního příběhu.
Na TikToku a Instagramu se z toho stal celý vizuální jazyk. Podzimní outfity, dlouhé kabáty, mokré chodníky, knihy, kavárny, vlasy rozfoukané větrem, vlaková okna, staré filmy, analogové fotografie a playlisty s písněmi, které znějí, jako by měly doprovázet závěrečnou scénu našeho života.
Proč právě podzim?
Podzim v nás vyvolává pocit, že něco končí a něco dalšího začíná. Léto se s námi rozloučilo v duchu posledních grilovaček, dovolené jsou pryč, děti se vracejí do škol a vše se vrací do starých kolejí. Dokonce i příroda nám před očima předvádí epesní proměnu. To všechno vytváří velmi silný pocit přechodu.
Psychologie přitom dlouhodobě pracuje s představou, že lidé mají potřebu své zkušenosti organizovat do příběhů. Koncept narativní identity popisuje způsob, jakým si člověk vytváří vnitřní, průběžně se proměňující příběh o tom, kdo je, odkud přišel a kam směřuje. A podzim je pro podobné přepisování vlastního příběhu téměř dokonalým obdobím. Je to nejen sezóna změny, ale je to také období, kdy se vracíme k rutinám.
Možná právě proto máme na podzim tak často chuť něco změnit. Přestěhovat nábytek. Ostříhat si vlasy. Koupit si nový kabát. Přihlásit se do kurzu. Znovu číst. Začít psát. Změnit práci. Zamilovat se.
Když se z obyčejných momentů stanou neobyčejné
Main character season stojí především na jednom jednoduchém principu, kdy obyčejným událostem přidáme hlubší význam. Cesta tramvají není jen cesta tramvají. Je to chvíle, kdy sedíme u okna, pozorujeme déšť a posloucháme píseň, která dokonale vystihuje naši náladu. Večerní vaření není povinnost, ale domácí rituál. Samotná procházka městem se může změnit v malý film o člověku, který se snaží přijít na to, co vlastně chce.
V době, kdy jsme zvyklí sledovat životy ostatních prostřednictvím sociálních sítí, je to docela radikální změna perspektivy. Každý den vidíme stovky cizích lidí, kteří cestují, randí, pracují v krásných kancelářích, cvičí, vaří, oblékají se, stěhují se, rozcházejí se a začínají znovu. Je velmi snadné mít pocit, že skutečný život se odehrává někde jinde. Main character mentality tento pohled obrací. Najednou nejsme divákem cizího života, ale jeho protagonistou.
Proč nás baví romantizovat vlastní život
Slovo „romantizace“ se v posledních letech stalo jedním z výrazných pojmů internetové kultury. Romantizovat vlastní život znamená dívat se na běžné činnosti novým způsobem a připisovat jim estetickou nebo emocionální hodnotu. Není to totéž jako žít v iluzi. Když si člověk koupí kávu, projde se podzimním městem a pustí si oblíbenou hudbu, pravděpodobně si nemyslí, že je skutečně postavou ve filmu. Existuje ale i druhá strana. A to, že přestanete svůj život neustále porovnávat s ostatními a začnete ho skutečně prožívat.
Je třeba si také připomenout, že film má jednu vlastnost, kterou skutečný život nemá: ukazuje nám, na co se máme dívat. Kamera nám ukáže detail ruky na hrnku. Déšť na skle. Člověka odcházejícího po ulici. Světlo na tváři. V reálném životě bychom podobný okamžik pravděpodobně ani nezaregistrovali.
A main character season nám umožňuje dělat něco podobného sami. Najednou si všímáme světla. Hudby. Vůně. Oblečení. Architektury. Počasí. Zvuku podzimního města. Právě proto může být podzimní romantizace života překvapivě příjemná. Přesměrovává pozornost k detailům.
Podzim jako prostor pro vlastní příběh
Podzimní main character season proto nemusí být jen další estetický trend. Může být také způsobem, jak si uvědomit, že náš život nemusí čekat na velkou událost, aby začal být zajímavý. Nemusíme se přestěhovat do Paříže. Nemusíme potkat osudovou lásku. Nemusíme dát výpověď, vydat knihu ani koupit letenku do New Yorku. Někdy stačí začít vnímat to, co se už děje.
Realita samozřejmě nefunguje jako seriál. Nemáme scénáristu, který každých čtyřicet minut připraví dramatický zvrat. Většina dní je podstatně stereotypní. Jsou v nich nevyřízené e-maily, špinavé nádobí, zpožděné vlaky, bolesti hlavy, účty, špatná nálada a odpoledne, kdy se nám nechce vůbec nic. A právě proto je možná hezké občas se na vlastní život podívat trochu filmově.
Zdroj: studie National Library of Medicine I., studie National Library of Medicine II., studie National Library of Medicine III.
