Pod horou Fudži se nachází les sebevrahů Aokigahara

Jsou místa, která člověk navštíví a okamžitě pochopí, proč kolem nich vznikají legendy. Aokigahara patří mezi ně. Les leží na severozápadním úpatí hory Fudži a rozprostírá se na ploše přibližně třiceti pěti kilometrů čtverečních. Na první pohled působí nádherně. Na procházce se můžete kochat hustými korunami stromů, mechem pokrývajícím kameny a křivolakými kořeny prorůstajícími vulkanickou půdou, které vytvářejí téměř pohádkovou scenérii. Jenže čím déle člověk v lese zůstává, tím silněji začne vnímat něco zvláštního.

Ticho. Ne jen tak obyčejné ticho, jaké člověk zažije při procházce přírodou. Aokigahara je známá tím, že zvuky jako by zde zanikaly dřív, než se vůbec stačí rozlétnout mezi stromy. Hustý porost tlumí vítr, ptáků je zde méně než v jiných lesích a vulkanické podloží pohlcuje ozvěnu. Mnoho návštěvníků popisuje pocit, že les „dusí“ okolní svět.

Právě tato podivná nehybnost dala vzniknout představě, že Aokigahara není obyčejné místo. Japonci jí říkají jukai, tedy moře stromů, protože hustota lesa opravdu připomíná nekonečný zelený oceán, ve kterém je snadné ztratit orientaci.

A není to jen povídačka místních. Kvůli vysokému obsahu železa ve vulkanické půdě zde mohou selhávat kompasy i mobilní signál. Lidé proto někdy přivazují ke stromům barevné pásky, aby našli cestu zpět. Některé z nich však v lese náhle končí.

Přestože dnes Aokigaharu zná celý svět také jako „les sebevrahů“, její temná pověst nezačala až v moderní době. Po staletí byl les spojován s démony, duchy a nadpřirozenými silami. Místní folklor vyprávěl o yūrei. Jedná se o neklidné duše mrtvých, které nedokázaly odejít dál kvůli bolesti, hněvu nebo utrpení. V japonské kultuře mají yūrei zvláštní místo. Nejsou to klasická monstra, ale spíše tragické bytosti uvězněné mezi dvěma světy.

S Aokigaharou je spojována také legenda o ubasute, údajné praxi, při níž měli lidé během hladomorů odnášet staré nebo nemocné příbuzné do hor a lesů, aby tam zemřeli. Historici dodnes diskutují, nakolik šlo o skutečný zvyk a nakolik jen o mýtus, ale samotná existence podobných příběhů stačila k tomu, aby les získal téměř mytologický status.

Spojení lesa se sebevraždami výrazně zesílilo během 20. století. Velký vliv měla kniha Tower of Waves spisovatele Seichō Matsumoto, v níž jedna z postav odchází do Aokigahary ukončit svůj život. Literatura, filmy a později internet postupně vytvořily obraz lesa jako místa, kam lidé přicházejí zmizet.

V devadesátých letech pak kontroverzní publikace The Complete Manual of Suicide označila Aokigaharu za „dokonalé místo k smrti“. Od té chvíle začal les přitahovat nejen turisty, ale i lidi se skutečnými psychickými problémy.

Po mnoho let místní úřady nacházely v lese desítky těl ročně. Statistiky se nakonec přestaly zveřejňovat, protože panovaly obavy, že publicita inspiruje další lidi. Dodnes však v oblasti působí dobrovolníci, policie i hasiči, kteří les pravidelně procházejí a hledají osoby v ohrožení. Podle některých svědectví lidé často zůstávají poblíž vstupů do lesa nebo přespávají ve stanech, protože si stále nejsou jistí, zda chtějí zemřít. Někteří údajně čekají, že je někdo zastaví.

Japonská společnost je dlouhodobě spojována s obrovským tlakem na výkon, disciplínu a společenskou odpovědnost. Selhání, ať pracovní, finanční nebo osobní, bývá často vnímáno velmi intenzivně. Mnoho lidí navíc vyrůstá v prostředí, kde se o psychických problémech příliš nemluví.

V devadesátých letech, během ekonomické krize, prudce vzrostl počet sebevražd v celé zemi. Pro mnoho Japonců se psychické zdraví stalo otázkou, o níž bylo obtížné otevřeně hovořit. Samota, přepracování a pocit izolace přitom zasahovaly stále více lidí.

Dnes už se situace postupně mění. Japonsko investuje do prevence sebevražd, krizových linek i osvětových kampaní. U vstupů do Aokigahary visí cedule vyzývající návštěvníky, aby mysleli na své blízké a nebáli se požádat o pomoc. Dobrovolníci i místní pracovníci se učí rozpoznávat lidi v psychické krizi.

Internet a sociální sítě z lesa vytvořily téměř hororovou atrakci. Na YouTube vznikala videa prezentující les jako „nejděsivější místo na světě“, objevovaly se senzační titulky o duchách a mrtvých tělech za každým stromem. Mnozí návštěvníci sem přijížděli spíše za adrenalinem než kvůli pochopení skutečné historie místa.

Vrchol přišel v roce 2018, kdy youtuber Logan Paul zveřejnil video natočené v lese, ve kterém ukázal oběť sebevraždy. Video vyvolalo obrovské pobouření po celém světě a otevřelo debatu o hranicích internetové senzace, etiky a lidské důstojnosti. Právě tehdy si mnoho lidí začalo uvědomovat, že Aokigahara není „creepy atrakce“. Je to místo spojené s reálnou lidskou bolestí.

Přes všechnu temnotu by však bylo nespravedlivé popisovat Aokigaharu jen jako místo smrti. Ve skutečnosti jde o fascinující přírodní oblast, kterou každoročně navštěvují tisíce turistů. Lesem vedou turistické stezky, poblíž se nacházejí ledové a větrné jeskyně a celé okolí hory Fudži patří k nejkrásnějším místům v Japonsku.

Mnoho lidí, kteří Aokigaharu navštívili, popisuje zvláštní kontrast mezi její pověstí a skutečností. Přes všechnu tragédii je les nádherný. Mechem porostlé kameny, zkroucené větve a tlumené světlo působí téměř jako scenérie z filmu od Studio Ghibli.

Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí prochází psychickou krizí, není nutné zůstávat na všechno sám. Pomoc existuje a má smysl si o ni říct.

Zdroj: youngpioneertours.com, ebsco.com, history.howstuffworks.com