Článek
Internet se stal hlavním místem hledání identity
Každý den scrollujeme skrze stovky příspěvků. Jen málokdo si ale uvědomuje, že internet už dávno není pouze místem zábavy. Stal se prostorem, kde se formují názory, budují identity a v některých případech i nenávist.
Stačí otevřít Facebook, TikTok, X, Instagram nebo diskusi pod libovolným příspěvkem. Během několika minut narazíte na urážky, výzvy k násilí, dehumanizaci odpůrců nebo nekonečné hádky, v nichž už nejde o argumenty, ale o vítězství nad druhou stranou. Polarizace společnosti se přelévá do online prostoru a sociální sítě se stávají jedním z hlavních míst, kde se radikalizace odehrává.
Internet během posledních třiceti let zásadně změnil způsob, jakým lidé komunikují. Dospělí dnes tráví online až čtvrtinu svého bdělého času. Nejvíce času na internetu přitom tráví lidé ve věku 18 až 24 let, kteří jsou online v průměru více než pět hodin denně.
Právě mladí lidé patří mezi skupiny, které mohou být vůči radikalizaci zranitelnější. Ne proto, že by byli důvěřivější než starší generace, ale protože se nacházejí ve fázi hledání vlastní identity, potřebují někam patřit a přikládají velký význam přijetí vrstevníky. Pokud současně zažívají osamělost, šikanu, rodinné problémy nebo psychické obtíže, mohou být náchylnější přijmout jednoduché odpovědi na složité otázky.
Extremistické skupiny si tuto skutečnost dobře uvědomují. Místo agresivního přesvědčování často začínají obyčejným rozhovorem. Vystupují jako lidé, kteří naslouchají, rozumějí frustraci druhého a nabízejí pocit sounáležitosti. Teprve později přichází ideologie.
Online radikalizace není jen otázkou terorismu
Když se mluví o radikalizaci, mnoho lidí si představí především teroristické organizace. Moderní výzkum ale upozorňuje, že extremistické myšlení dnes existuje v celé řadě podob.
Vedle islamistických organizací nebo násilného pravicového extremismu získávají pozornost také konspirační komunity, některé skupiny spojené s hnutím incel, různé extremistické politické proudy nebo uzavřené internetové komunity postavené na nenávisti vůči určité skupině obyvatel.
Spojuje je především jednoduché rozdělení světa na „my“ a „oni“. Vlastní skupina je vykreslována jako jediná správná, zatímco ostatní jsou líčeni jako hrozba, nepřátelé nebo lidé, kteří si nezaslouží stejná práva.
Právě tento způsob uvažování je jedním ze základních stavebních kamenů radikalizace.
Proč algoritmy sociálních sítí nestačí jako vysvětlení
Ve veřejné debatě se často tvrdí, že za radikalizaci mohou doporučovací algoritmy sociálních sítí. Ty skutečně zobrazují obsah podobný tomu, který uživatele zaujal, a mohou vytvářet takzvané echo chambers neboli názorové bubliny.
Důkazy však nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak se někdy prezentuje. Algoritmy mohou usnadnit kontakt s extrémnějším obsahem, zároveň ale stále chybí přesvědčivé důkazy, že právě ony samy způsobují radikalizaci. Mnohem důležitější se ukazují osobnostní vlastnosti člověka, jeho životní situace, psychická odolnost, předchozí přesvědčení i způsob, jakým s internetem pracuje.
Algoritmus může nabídnout video s konspirační teorií. To ale automaticky neznamená, že člověk přijme extremistickou ideologii. Rozhodující je, zda je v danou chvíli vůči podobným sdělením zranitelný.
Rabbit hole aneb cesta do králičí nory
Často se můžete setkat s pojmem „rabbit hole“ neboli „králičí norou“. Tato cesta začíná nevinně. Člověk hledá odpovědi na otázky týkající se politiky, ekonomiky nebo společenských problémů. Narazí na video, které zpochybňuje oficiální výklad. Další doporučené video nabídne ještě radikálnější interpretaci. Následují diskusní skupiny, uzavřené komunity a nakonec soukromé chaty na šifrovaných platformách.
Nejde o náhlou změnu přes noc. Radikalizace bývá postupný proces, během něhož se nové názory neustále potvrzují a posilují.
Jakmile člověk vstoupí do uzavřené skupiny, setkává se převážně s lidmi, kteří sdílejí stejné přesvědčení. Oponentní názory mizí a vytváří se prostředí, kde se extrémní postoje postupně stávají normou.
Extremisté mění strategie
Ještě před deseti lety působily extremistické skupiny poměrně otevřeně na velkých sociálních sítích. Dnes je situace jiná. Po intenzivnějším moderování obsahu se extremistické komunity přesouvají na šifrované komunikační aplikace, decentralizované platformy, alternativní sociální sítě nebo dokonce do prostředí online her.
Právě herní komunity představují podle odborníků nové prostředí, kde může docházet k navazování kontaktů. Nábor často nezačíná ideologií, ale společným hraním, sdíleným humorem nebo pocitem přátelství. Teprve později přichází odkazy na uzavřené skupiny, propagandistická videa nebo konspirační obsah.
Nenávistné komentáře jsou i českým problémem
Stačí pročíst diskuse pod českými články o migraci, válce na Ukrajině, očkování, klimatické změně nebo domácí politice. Nenávistné komentáře se staly téměř běžnou součástí veřejné debaty.
Češi nejsou výjimkou. Také v českém online prostoru lze sledovat silnou polarizaci společnosti, šíření dezinformací i vznik komunit, které se vzájemně utvrzují ve vlastním pohledu na svět. Diskuse často připomínají souboj dvou nesmiřitelných táborů, kde už nejde o hledání pravdy, ale o porážku protivníka.
A anonymita na internetu snižuje zábrany. Lidé mnohem snadněji napíší věci, které by tváří v tvář nikdy neřekli. K tomu se přidává efekt skupinové identity, což znamená, že pokud vidíme desítky podobných komentářů, máme větší tendenci přizpůsobit se tónu celé komunity.
Neznamená to, že každý nenávistný komentář představuje radikalizaci. Dlouhodobé vystavení prostředí, kde jsou urážky, dehumanizace a nepřátelství normou, ale může postupně měnit hranice toho, co lidé považují za přijatelné.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Vyšší zranitelnost souvisí s dlouhodobou sociální izolací, traumatem, pocitem nespravedlnosti, psychickými obtížemi, šikanou nebo hledáním vlastní identity. Riziko může zvyšovat také intenzivní zapojení do homogenních online komunit, kde se názory neustále vzájemně potvrzují.
To neznamená, že lidé s depresí nebo osamělostí se automaticky stanou extremisty. Jedná se pouze o možné rizikové faktory, nikoliv o příčiny samy o sobě.
Varovnými signály může být náhlá netolerance vůči jiným skupinám lidí, opakované sdílení nenávistného obsahu, uzavírání se do online komunit, odmítání všech odlišných názorů, používání specifických symbolů nebo slovníku určité extremistické skupiny či výrazná tajnůstkářskost ohledně online aktivit.
Klíčové je zachovat otevřenou komunikaci, jelikož moralizování nebo zesměšňování obvykle vede jen k dalšímu uzavření člověka do vlastní názorové bubliny.
Závěrečný verdikt
Radikalizace na sociálních sítích nemá jediného viníka. Není to pouze otázka algoritmů ani samotného internetu. Technologie mohou urychlit šíření extrémních názorů a usnadnit jejich vyhledávání, skutečné příčiny ale často sahají mnohem hlouběji. Řeč je především o osamělosti, frustraci, společenské nedůvěře, hledání identity nebo pocitu, že člověka nikdo neposlouchá.
Právě proto nestačí spoléhat jen na přísnější moderování obsahu nebo technická řešení. Stejně důležité je rozvíjet mediální gramotnost, podporovat kritické myšlení a vytvářet prostředí, kde lze o citlivých tématech otevřeně diskutovat bez okamžitého rozdělování lidí na „správné“ a „špatné“.
Sociální sítě samy o sobě společnost neradikalizují. Mohou však zesílit to, co už v ní existuje. A právě proto bude boj proti online radikalizaci vždy především bojem o kvalitu mezilidských vztahů, důvěru ve společnosti a schopnost vést dialog i s těmi, s nimiž nesouhlasíme.
Zdroj: aacap.org, home-affairs.ec.europa.eu, actearly.uk, scholarworks.sjsu.edu, studie National Library of Medicine
