Článek
Když péče přichází z obou stran najednou
Ráno odvézt děti do školy, cestou do práce zavolat mamince, zda si vzala léky, odpoledne vyzvednout syna z tréninku a večer ještě zajet za otcem po operaci. Pro tisíce českých rodin nejde o výjimečný den, ale o každodenní realitu. Fenomén známý jako sendvičová generace označuje lidi, kteří se současně starají o své děti i stárnoucí rodiče. Zpravidla jde o osoby mezi 40. a 60. rokem života, stále častěji se však týká i mladších rodičů nebo naopak lidí, kteří se sami blíží důchodovému věku.
Pojem vznikl už v roce 1981 díky americké sociální pracovnici Dorothy Miller. Dnes je však mnohem aktuálnější než tehdy. Zatímco dříve lidé zakládali rodiny kolem dvaceti let a jejich rodiče byli stále relativně mladí, dnes mnoho žen rodí první dítě až po třicítce. Ve chvíli, kdy jejich děti nastupují do školy, mohou jejich rodiče začít potřebovat pravidelnou pomoc kvůli chronickým nemocem nebo omezené soběstačnosti. Kombinace pozdějšího rodičovství a prodlužující se délky života způsobuje, že se generace pečujících neustále rozrůstá.
Česká republika stárne. A s ní přibývá i pečujících
Česká republika patří mezi země, kde podíl seniorů dlouhodobě roste. Podle demografických prognóz bude během několika desetiletí každý třetí obyvatel starší 65 let. Současně přibývá lidí, kteří se rozhodují mít děti později než předchozí generace. Výsledkem je situace, kdy se dvě životní etapy, rodičovství a péče o stárnoucí rodiče, stále častěji překrývají.
Většina péče o seniory přitom stále probíhá doma. Český systém dlouhodobé péče stojí především na tzv. neformálních pečujících, tedy rodinných příslušnících. Odhaduje se, že právě oni zajišťují naprostou většinu každodenní pomoci. Mnozí přitom současně pracují na plný úvazek a starají se o vlastní domácnost.
Nejde tedy pouze o individuální problém několika rodin. Sendvičová generace se postupně stává významným společenským tématem, které souvisí se stárnutím populace, dostupností sociálních služeb i budoucností pracovního trhu.
Nejnáročnější není samotná péče. Ale skloubit úplně všechno
Na první pohled může péče znamenat jen několik návštěv týdně. Ve skutečnosti však často představuje druhé zaměstnání. Dospělé děti zajišťují rodičům nákupy, vaření, dopravu k lékaři, administrativu, komunikaci s úřady, vyřizování receptů i každodenní telefonáty. Když se zdravotní stav zhorší, přibývá rehabilitace, dohled nad léky nebo pomoc s osobní hygienou.
Současně běží běžný rodinný život. Děti potřebují pomoc s domácími úkoly, kroužky, společný čas i emoční podporu. Do toho zaměstnání, hypotéka, domácnost a vlastní partnerský vztah. Není divu, že mnoho lidí popisuje pocit, jako by byli neustále „ve službě“ a nikdy neměli skutečné volno.
Právě dlouhodobé přetížení bývá jedním z největších rizik. Psychologové upozorňují, že chronický stres může vést k únavě, poruchám spánku, úzkostem i syndromu vyhoření pečujících. Mnozí přitom své vlastní potřeby dlouhodobě odsouvají na poslední místo.
Neviditelná finanční zátěž dopadá na celou rodinu
Vedle psychické náročnosti představuje péče o stárnoucí rodiče také výraznou ekonomickou zátěž. Rodiny často platí dopravu, léky, kompenzační pomůcky, úpravy bydlení nebo pečovatelské služby. Tyto výdaje přicházejí v době, kdy zároveň financují vzdělání dětí, hypotéku nebo rostoucí životní náklady.
Řada pečujících navíc omezuje pracovní úvazek, odmítá kariérní postup nebo přechází na flexibilnější, ale hůře placenou práci. Někteří zaměstnání dokonce na určitou dobu opouštějí úplně. Dlouhodobě se to může projevit nejen na rodinném rozpočtu, ale i na budoucím důchodu.
Ekonomové upozorňují, že neformální péče představuje obrovskou hodnotu, kterou by stát jen obtížně nahradil profesionálními službami. Přesto bývá práce rodinných pečujících často neviditelná.
Proč největší část péče stále nesou ženy
Přestože se situace postupně mění, většina pečovatelských povinností v České republice stále připadá ženám. Výzkumy ukazují, že ženy častěji zajišťují každodenní osobní péči, hygienu, vaření nebo doprovod k lékaři. Muži se častěji zapojují do praktických úkolů, například zajištění dopravy, oprav nebo administrativy.
Podle odborníků se do péče promítají stejné stereotypy jako při výchově malých dětí. Od žen se péče očekává téměř automaticky, což může negativně ovlivňovat jejich kariéru, finanční situaci i budoucí důchod.
Pozitivní zprávou ale je, že mladší generace otců se do péče zapojuje mnohem více než jejich předchůdci. Odborníci proto očekávají, že se bude postupně měnit i rozdělení péče o stárnoucí rodiče.
Nejtěžší bývají emoce, o kterých se nemluví
Péče o rodiče není jen otázkou organizace času. Je také velmi silnou psychickou zkušeností. Dospělé děti najednou přebírají roli těch, kteří rozhodují, připomínají léky nebo řeší zdravotní komplikace. Dochází k obrácení rolí, které bývá emočně náročné pro obě strany.
Mnoho pečujících prožívá takzvaný anticipační smutek, tedy vědomí, že se zdravotní stav rodičů bude postupně zhoršovat. Objevují se pocity viny, že člověk není dost dobrým rodičem ani dost dobrým dítětem. Časté jsou také frustrace nebo vztek, které si lidé následně vyčítají.
Psychologové zdůrazňují, že podobné emoce jsou zcela přirozené. Důležité je mluvit o nich s partnerem, přáteli nebo odborníkem a nebýt na všechno sám.
Jak mohou pečujícím pomoci zaměstnavatelé
Sendvičová generace se stále častěji stává také tématem pracovního života. Mnoho zaměstnanců musí během pracovní doby doprovázet rodiče na vyšetření nebo řešit nečekané zdravotní komplikace. Odborníci proto upozorňují, že firmy budou muset reagovat větší flexibilitou.
Český zákoník práce umožňuje lidem, kteří převážně sami pečují o osobu ve II., III. nebo IV. stupni závislosti, požádat o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu pracovní doby. Zaměstnavatel musí žádosti vyhovět, pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody. Vedle toho mohou výrazně pomoci home office, pružná pracovní doba nebo sdílené pracovní úvazky.
Podpora zaměstnavatelů přitom není jen otázkou sociální odpovědnosti. Firmy si díky ní mohou udržet zkušené zaměstnance, kteří by jinak byli nuceni práci opustit.
Pomoc existuje. Jen o ní mnoho lidí neví
Jednou z největších chyb, které pečující dělají, je přesvědčení, že všechno musí zvládnout sami. Ve skutečnosti existuje řada služeb, které mohou rodinám výrazně ulevit. Patří mezi ně pečovatelské služby, osobní asistence, denní stacionáře, domácí zdravotní péče nebo poradenské organizace.
Velkou pomocí může být také lepší organizace celé rodiny. Sdílené kalendáře, rozdělení úkolů mezi sourozence, digitalizace důležitých dokumentů nebo otevřená komunikace s dětmi i rodiči dokážou snížit každodenní stres. Stejně důležité je dopřát si čas na odpočinek, vlastní zdraví a partnerský vztah. Pečující totiž často zapomínají, že pokud vyčerpají sami sebe, nebudou schopni pomáhat nikomu dalšímu.
V České republice navíc vznikají projekty zaměřené přímo na podporu sendvičové generace. Nabízejí právní poradenství, psychologickou pomoc i přehled dostupných sociálních služeb.
Sendvičová generace bude jedním z největších témat příštích desetiletí
Stárnutí populace není otázkou vzdálené budoucnosti. Už dnes ovlivňuje život statisíců českých rodin. Lidé ve středním věku se stále častěji ocitají mezi dvěma generacemi, které je potřebují - svými dětmi a svými rodiči. Přestože jde o mimořádně náročnou životní etapu, společnost o ní stále mluví méně, než by si zasloužila.
Odborníci se shodují, že bez větší podpory neformálních pečujících, dostupnějších sociálních služeb a větší flexibility na trhu práce bude lidí v sendvičové generaci přibývat a jejich zátěž poroste. Vedle systémových změn je ale důležitá i změna společenského pohledu. Péče o blízké není soukromým problémem jednotlivých rodin, ale jedním z klíčových témat moderní společnosti. Právě lidé, kteří dnes drží pohromadě dvě generace najednou, totiž představují nenápadnou, ale nepostradatelnou oporu české společnosti.
Zdroj: wikipedia.org, socialnipolitika.eu, ebsco.com
