Wales působí jako země z fantasy příběhu

Možná právě proto má Wales pověst místa, které působí trochu jinak než zbytek Britských ostrovů. Nejde přitom jen o hory, hrady nebo počasí. Výraznou součástí zdejší atmosféry je také velšský jazyk, staré příběhy, keltské kulturní dědictví a názvy míst, které v sobě často ukrývají vlastní historii.

A pokud máte slabost pro fantasy světy, Wales vám pravděpodobně nebude připadat jako země, která se jimi pouze inspirovala. Spíš jako místo, z něhož si fantasy odjakživa něco půjčovalo.

Existují země, kde člověk jede několik hodin, aby konečně zahlédl jeden pořádný hrad. Ve Walesu je problém přesně opačný. Hradů je tolik, že se člověk může začít ptát, jestli se tu ve středověku vůbec někdo zabýval něčím jiným než jejich stavbou. Podle velšské památkové organizace Cadw se ve Walesu nachází 427 hradů, díky čemuž je země právem označována za „zemi hradů“. Čtyři nejvýznamnější pevnosti Edwarda I., Caernarfon, Conwy, Beaumaris a Harlech, jsou navíc součástí památky UNESCO.

Jenže na zdejších hradech není fascinující pouze jejich počet. Důležitá je také krajina, do níž jsou zasazené. Hrady často nestojí někde bezpečně uprostřed města, ale objevují se na pobřežních útesech, nad řekami, v horských průsmycích nebo na skalních výběžcích. Dolbadarn Castle například stojí u průsmyku Llanberis v srdci Eryri, zatímco Dolwyddelan Castlese tyčí v dramatické horské krajině. Harlech Castle zase nabízí výhled směrem k moři a patří k pevnostem, u nichž je těžké rozhodnout, zda je působivější samotná stavba, nebo její okolí. Cadw ostatně označuje Harlech za jednu z pevností s nejpozoruhodnějším umístěním.

A pak je tu Castell Coch nedaleko Cardiffu, romanticky působící stavba, která vypadá, jako by ji někdo vytáhl přímo z pohádkové ilustrace. Wales zkrátka nabízí několik různých podob hradů. Některé připomínají vojenské pevnosti, jiné romantické ruiny a další skutečné pohádkové kulisy.

Kdyby měl někdo navrhnout krajinu pro fantasy román, pravděpodobně by začal horami. A právě ty patří k nejsilnějšímu dojmu, který si člověk z Walesu může odvézt.

Na severozápadě země se rozkládá Eryri National Park, známý také pod starším anglickým názvem Snowdonia. Jeho dominantou je Yr Wyddfa, nejvyšší hora Walesu, která dosahuje výšky 1 085 metrů. Krajina kolem ní je tvořena horskými štíty, ledovcovými údolími, jezery a rozsáhlou sítí turistických tras.

Na Walesu ovšem není zajímavá jen výška hor, ale jejich proměnlivost. Počasí dokáže během chvíle změnit charakter celé krajiny. Hřeben, který byl před hodinou jasně viditelný, může zmizet v mracích, jezero pod horou se začne ztrácet v mlze a stezka mezi kameny získá úplně jinou atmosféru. Člověk navíc nemusí být zkušený horolezec, aby se k této krajině dostal. Eryri nabízí trasy různé obtížnosti, od kratších procházek až po náročnější horské výstupy. Jen je dobré respektovat zdejší počasí. Hora vysoká něco přes tisíc metrů může být za určitých podmínek podstatně nehostinnější než její výška napovídá.

A ještě jedna drobnost, která stojí za pozornost: v Eryri se stále běžně používá velština. Název Yr Wyddfa se dnes oficiálně používá pro nejvyšší velšskou horu a samotné místo tak není pouze turistickou atrakcí, ale součástí živé velšské kultury.

Když už jsme u draků, Wales má k tomuto motivu překvapivě blízko. Jedna z nejznámějších velšských legend se odehrává na Dinas Emrys nedaleko Beddgelertu. Podle příběhu se králi Vortigernovi nedařilo postavit hrad, protože se jeho zdi opakovaně hroutily. Mladý Merlin měl odhalit důvod: pod místem se nacházelo jezírko, v němž spolu bojovali dva draci, bílý a červený. Červený drak zvítězil a právě tento motiv se později stal symbolem Walesu. Pokud jste jako malí sledovali seriál Merlin se Samem Neillem, pak si na tuto legendu pravděpodobně vzpomenete i vy. Červeného draka tak nenajdete jen na stránkách fantasy knih. Je přímo na velšské vlajce.

A tím se dostáváme k jedné z nejzajímavějších vlastností Walesu. Mýty jsou spojeny s konkrétními horami, jezery, vesnicemi a údolími. Na hoře Yr Wyddfa se například podle legendy nachází hrob obra Rhita Gawra, kterého porazil král Artuš. Název hory je s touto legendou také spojen. V Eryri najdeme další místa odkazující na obry, krále Artuše i další postavy velšského folkloru.

Jedním z nejznámějších míst spojených s legendou je Beddgelert, malá vesnice v Eryri. Její jméno znamená přibližně „Gelertův hrob“ a připomíná příběh věrného psa Gelerta, který měl patřit velšskému princi Llywelynovi Velikému. Podle legendy se princ po návratu z lovu domníval, že Gelert zabil jeho dítě. Když zjistil, že pes ve skutečnosti dítě zachránil před vlkem, bylo už pozdě. Příběh končí Gelertovou smrtí a princovou lítostí.

Ať už člověk této legendě věří, nebo ji vnímá jako folklor, pro cestovatele je zajímavé především to, jak pevně je příběh propojený s konkrétní krajinou. Projdete se vesnicí, kolem řeky a dojdete až k místu, které je s Gelertovým příběhem spojováno.

Velšská fantasy atmosféra by nebyla úplná bez Mabinogi, souboru středověkých velšských příběhů, který patří k nejvýznamnějším dílům tamní literární tradice.

Najdeme v něm magii, proměny, nadpřirozené bytosti, lásku, moc, zradu i postavy pohybující se mezi lidským světem a světem, který má trochu jiná pravidla. Jednou z nejznámějších postav je Blodeuwedd, žena vytvořená z květin, která se objevuje ve čtvrté větvi Mabinogi. Její příběh je spojený mimo jiné s oblastí kolem Trawsfynydd a Bala.

Wales ale není jen o horách a hradech. Významnou část jeho atmosféry vytvářejí také lesy. Staré porosty, kapradiny, mech, kameny porostlé lišejníky a vlhká půda vytvářejí prostředí, které je vizuálně velmi vzdálené od uhlazených evropských měst. Když se k tomu přidá déšť nebo mlha, krajina získává téměř éterickou podobu.

Některé cesty vedou hluboko mezi stromy a podél řek, takže okolní svět na chvíli úplně zmizí. Místo automobilů slyšíte vodu, vítr a ptáky. Místo budov vidíte jen stromy a kopce. A najednou není vůbec těžké pochopit, proč právě taková krajina po staletí inspirovala příběhy o bytostech žijících za hranicí lidského světa.

Pokud si Wales představujete především jako zemi hor a hradů, čeká vás ještě jedno překvapení. Jeho pobřeží je úplně jinou kapitolou. Pembrokeshire Coast National Park je jediným britským národním parkem zaměřeným výhradně na pobřežní krajinu. Nabízí dramatické útesy, pláže, zátoky, ostrovy a stezky s výhledy na Atlantik.

Z temných lesů a horských mlh se přesunete k větru, moři a obrovskému horizontu. Útesy vypadají drsněji, obloha je otevřenější a člověk má pocit, že se ocitl na hranici světa. Velšské pobřeží je navíc ideální pro pěší turistiku, surfování, kajak nebo pozorování místní přírody. Krajina tak nabízí úplně jiný typ dobrodružství než horské Eryri.

Wales má celkem tři národní parky: Eryri, Pembrokeshire Coast a Bannau Brycheiniog. Zatímco Eryri představuje především hory, jezera a dramatická údolí, Pembrokeshire nabízí pobřežní krajinu a Bannau Brycheiniog, známé také jako Brecon Beacons, zase rozsáhlé kopce, vodopády, údolí a další místa vhodná pro pěší turistiku. To je ostatně další důvod, proč je Wales zajímavý pro cestování.

Zdroje: itv.com, travelindustrytoday.com