Článek
Když Evropa končí a začíná divočina
Většina evropských hor je dnes protkána sítí silnic, lanovek, horských hotelů a turistických tras. Dokonce i ty nejodlehlejší kouty Alp nebo Karpat nesou výraznou stopu lidské přítomnosti. Existuje však jedno místo, které se tomuto trendu vzepřelo. Národní park Sarek v severním Švédsku je územím, kde lze stále zažít krajinu téměř v původní podobě. Žádné asfaltové cesty. Žádné horské chaty. Žádné vyhlídkové plošiny. Pouze hory, ledovce, řeky, lesy a tundra.
Není náhodou, že bývá označován za „poslední velkou evropskou divočinu“ nebo „nejodlehlejší národní park Evropy“. Na ploše 1 977 kilometrů čtverečních zde příroda funguje bez výraznějších lidských zásahů. Mnohé části parku navštíví během roku jen několik desítek lidí a některá údolí zůstávají po celé týdny zcela bez lidské přítomnosti.
Právě tato výjimečnost činí z parku jednu z největších přírodních pokladnic Skandinávie.
Jeden z nejstarších národních parků Evropy
Příběh ochrany Sareku začal již na počátku 20. století. Roku 1909 byl vyhlášen národním parkem a stal se jedním z prvních národních parků nejen ve Švédsku, ale i v celé Evropě. V době, kdy většina evropských zemí teprve začínala přemýšlet o ochraně přírody, si švédští vědci uvědomili mimořádnou hodnotu této horské oblasti. Významnou roli sehrál geograf a glaciolog Axel Hamberg, který zde od konce 19. století prováděl rozsáhlý výzkum ledovců, klimatu a geologie.
Právě jeho práce pomohla přesvědčit švédský parlament, že Sarek představuje unikátní přírodní laboratoř, kterou je třeba zachovat pro budoucí generace. Dnes je park zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO.
Národní park Sarek nabízí překrásné výhledy
Země horských velikánů
Sarek je nejhornatější oblastí celého Švédska a svou dramatičností připomíná spíše Aljašku než Evropu. Na jeho území se nachází šest ze třinácti švédských vrcholů vyšších než 2 000 metrů. Nejvyšším bodem je hora Sarektjåkkå s nadmořskou výškou 2 089 metrů, která je po Kebnekaise druhou nejvyšší horou Švédska.
Ještě působivější než samotná čísla je však koncentrace vysokých hor na relativně malém prostoru. Celkem zde vystupuje přibližně 200 vrcholů převyšujících 1 800 metrů nad mořem. Mnohé z nich jsou jen zřídka navštěvované, protože cesta k nim vede přes obtížný horský terén bez jakýchkoliv značených tras.
Mezi nejvýznamnější horské masivy patří Pårte, Piellorieppe, Äpar nebo Skårki. Z vrcholu Bårddetjåhkkå se otevírá jeden z nejúchvatnějších výhledů v celém parku. Návštěvníci odtud mohou vidět ledovce, horské štíty a nekonečné prostory laponské divočiny rozprostírající se až k obzoru.
Sto ledovců a krajina vytesaná dobou ledovou
Jen málokteré místo ve Skandinávii ukazuje sílu ledovců tak názorně jako Sarek. Na území parku se nachází přibližně sto ledovců, což z něj činí jednu z nejvýznamnějších ledovcových oblastí severní Evropy. Největší z nich, Pårtejekna, zabírá plochu jedenácti kilometrů čtverečních.
Právě ledovce vytvořily zdejší dramatickou krajinu. Po miliony let obrušovaly horské masivy, zahlubovaly údolí a modelovaly skalní stěny. Výsledkem jsou obrovská ledovcová údolí, ostré hřebeny, karové kotle a skalní štíty, které dnes tvoří charakteristickou tvář Sareku.
Geologové považují oblast za učebnici vývoje Skandinávského pohoří. Místní horniny vznikly během takzvaného kaledonského vrásnění před stovkami milionů let, kdy se srazily dávné kontinenty Laurentie a Baltika. Později byla krajina opakovaně modelována ledovci během čtvrtohorních dob ledových.
Sarek se pyšní nejen překrásnou florou, ale také faunou
Rapadalen jako nejkrásnější údolí severní Evropy
Mezi všemi přírodními divy Sareku vyniká jedno místo nade všemi ostatními. Údolí Rapadalen, sámsky Ráhpavuobme, bývá označováno za srdce parku. Rozprostírá se na ploše desítek kilometrů čtverečních a představuje jedno z nejimpozantnějších ledovcových údolí ve Skandinávii.
Jeho středem protéká řeka Rapaätno, která odvádí vodu z přibližně třiceti okolních ledovců. Během léta přináší obrovské množství sedimentů, které vytvářejí spletitou síť ramen, ostrovů a mokřadů. Řeka může během jediného dne přenést tisíce tun materiálu, což neustále mění podobu krajiny.
Na konci údolí vzniká slavná delta Laitaure, jeden z nejfotografovanějších přírodních útvarů Švédska. Při pohledu z výšky připomíná obrovský živý organismus, jehož tepny a cévy tvoří nekonečné množství říčních ramen.
Domov medvědů, rosomáků a polárních lišek
Sarek je jedním z posledních míst Evropy, kde lze stále najít kompletní horský ekosystém téměř v původní podobě. Žijí zde medvědi hnědí, rysi ostrovidi, rosomáci a vzácně také vlci. Rosomák, považovaný za jednoho z nejodolnějších predátorů planety, nachází v odlehlých horských oblastech ideální podmínky.
Ve vyšších polohách přežívá kriticky ohrožená liška polární. Její populace ve Švédsku patří k nejmenším na světě a Sarek představuje jedno z jejích posledních útočišť. Údolí a lesy jsou zároveň domovem losů, sobů, lumíků, hranostajů a desítek druhů ptáků. Nad skalními stěnami krouží orli skalní, rarozi nebo káňata rousná.
Zvláštní význam mají mokřady a říční delty, kde hnízdí množství vodních ptáků včetně jeřábů, hus a kachen.
Ne nadarmo je Sarek zapsán na seznam UNESCO
Země Sámů a tisíciletých tradic
Dávno před vznikem moderního Švédska patřila tato krajina Sámům. První obyvatelé sem přišli krátce po ústupu pevninského ledovce před více než osmi tisíci lety. Postupně se zde vyvinula jedinečná kultura založená na pohybu krajinou a chovu sobů. Dodnes využívají zdejší údolí a horské svahy tři sámské komunity jako tradiční pastviny. Každoroční migrace sobů stále kopírují trasy, které se používaly po staletí.
V krajině lze najít četná posvátná místa, staré stezky i historickou kapli Álggavárre postavenou v roce 1788 pro sámské pastevce. Tato odlehlá kamenná stavba představuje jednu z nejzajímavějších kulturních památek celého regionu.
Proč je trekking v Sareku považován za jednu z nejnáročnějších výzev Evropy?
Na rozdíl od většiny známých horských oblastí zde neexistují žádné turistické služby. Uvnitř národního parku nejsou horské chaty, nouzové přístřešky ani značené cesty. Turisté si musí nést veškeré vybavení, stan, jídlo i prostředky pro navigaci.
Řeky je často nutné brodit. Počasí se může během několika hodin změnit z letního slunce na sněžení a silný vítr. Mnoho údolí je navíc odříznuto od okolního světa desítkami kilometrů neprostupného terénu.
Právě proto bývá Sarek označován za nejdivočejší trekkingovou destinaci Evropy. Zkušeným dobrodruhům nabízí něco, co je na našem kontinentu stále vzácnější – skutečný pocit objevování.
Národní park Sarek není jen turistickou destinací. Je připomínkou toho, jak vypadala Evropa před příchodem civilizace. A právě proto zůstává jedním z nejcennějších a nejúchvatnějších přírodních území na světě. Pro každého, kdo hledá skutečnou divočinu, autentické dobrodružství a krajinu nedotčenou moderním světem, představuje Sarek místo, které nemá na evropském kontinentu obdoby.
