Článek
Nemám vlastní bydlení.
Jsem mezi místy.
Prostředí kolem mě není jisté.
A dřív bych čekala.
Až se něco změní.
Až se někdo uklidní.
Až to bude „lepší“.
Jenže tohle čekání mě stálo všechno.
Klid.
Energii.
Sebe.
A tak to dělám jinak.
Nevytvářím ideální život.
Vytvářím dostatečný.
Vybrala jsem si jedno místo, kde teď budu.
Ne dokonalé.
Ale předvídatelné.
Omezila jsem přesuny.
Držím jednoduchý rytmus dne.
Jídlo.
Spánek.
Chvíle venku.
A do toho malé věci pro sebe.
Krátké cvičení.
Tvoření.
Ticho.
Ne protože to všechno vyřeší.
Ale protože mě to drží.
A začínám dělat ještě něco, co jsem dřív nedělala.
Přemýšlím, jak si vytvořit něco svého.
Malý příjem.
Malý prostor.
Malý krok k větší nezávislosti.
Ne hned.
Ale postupně.
Protože stabilita nevzniká skokem.
Vzniká tím, co dělám každý den.
Závěr:
Možná teď nemám ideální podmínky.
Ale mám možnost začít.
Ne čekat.
Ale tvořit.
A i když je to malé…
je to poprvé opravdu moje.
