Článek
Když zmizel tlak, vrátila se moje energie.
Doma jsem to zkoušela pořád dokola.
„Teď si sednu a napíšu článek.“
„Teď bych měla tvořit.“
Ale nešlo to.
Do toho domácnost. Děti. Nemocný manžel. Prostředí, kde je pořád nějaký tlak, očekávání, neviditelný spěch.
A já se snažila tvořit v tom všem.
Nešlo to.
Pak jsme odjeli.
A já jsem poprvé po dlouhé době pustila všechno, co „musím“.
Zůstalo jen:
• děti
• jídlo
• spánek
Zbytek jsem nechala být.
A najednou…
Píšu!
Už mám pět článků. Bez tlačení. Bez snahy.
Jen to jde.
Zároveň cítím něco, co jsem dlouho necítila:
• klid ve svém těle
• radost z pohybu
• chuť jít na procházku
• být sama se sebou
A hlavně:
• mám svoje tělo ráda
Celý život jsem ho nenáviděla.
Protože mi někdo řekl, že není správné.
Že bych měla vypadat jinak.
A tak jsem se snažila:
• nejíst sladké
• nepřejídat se
• kontrolovat se
Ale nešlo to dlouhodobě.
Protože to bylo z tlaku.
Teď, když jsem v klidu…
• nemám potřebu se přejídat
Ne proto, že bych se hlídala.
Ale proto, že nemusím.
Poučení:
Tvoření ani změna těla nevzniká z tlaku.
Vzniká z prostoru.
Když jsme v přetížení, tělo i hlava se zavřou.
Když jsme v klidu, začne všechno proudit samo.
Závěr:
Možná nepotřebuju víc disciplíny.
Možná potřebuju víc svobody.
Protože když se cítím dobře sama se sebou,
tvořím. Nepřejídám se. A jsem víc já.
A možná právě tudy vede cesta, která vydrží.
